Bosna a Hercegovina 2010

Bosna a Hercegovina



Na velikonoční prázdniny jsem s Matějem vyrazila na týdenní výlet do Bosny, který byl zároveň kajak školou pro tři dánské chlapce. Protože v Dánsku jim kvůli nadmořské výšce divoké řeky netečou, jezdili kluci doposud jen rodeo, a tak se chtěli naučit bezpečnosti na řekách a techniku ježdění na creekovce. Podle všech dostupných zdrojů jsme vybrali Bosnu jako dobrou lokalitu pro seznámení s divokou vodou; nabízí různě náročné obtížností a rozmanité charaktery vodních terénů, od úzkých technických soutěsek až po široké vodnatky bohaté na velké vlny.

Bosna je zajímavá nejen z kajakářského pohledu, ale nabízí mnoho i ve směru poznávání úplně odlišného života a kultury. V podstatě hned jak přejedete hranice dostanete pocit, že jste se posunuli tak o sto let zpátky v čase, a to nejen díky neosvětlenému koňskému povozu mířícímu ve 2 ráno na prasečí trh:o)
Vrbas je nejbližší řeka za hranicemi, známá díky raftovému mistrovství v roce 2005 na jejím spodním a vodnatějším úseku. My jsme kvůli nadbytku vody jeli horní, užší a zablokovanější část nad dvěmi odporně zabordelenými přehradami.


Krásná a méně známá je i soutěska Sany. Leží už blíž k hranicím, a tak je zde větší nebezpečí min než v jiných oblastech. Miny jsou poměrně nešikovné při prohlížení,občas se povalují i ve vodě a jsou i celkovým problémem Bosny, protože si je díky jejich domácí výrobě nikdo netroufne odstraňovat.

Bosnu a Herzegovinu jako lokalitu na výlet můžu každému vřele doporučit. Místní obyvatelstvo je přátelské, jídlo levné a dobré, domácí alkohol též. Kromě min jsou nevýhodou poměrně velké vzdálenosti mezi řekami, takže člověk stráví hodně času v autě (kde bývají na druhou stranu fajn večírky),ale nádherná příroda a skvělé vodácké zážitky za to určitě stojí!



Betka Brabcová


I chorvatské krásky obohatily naše zkušenosti o nádherné traventinové skoky se slušnými válci a vodopády, nejvyšší okolo 6m.

Test bot Palm GRANITE

Boty Palm Granite jsem si kupoval trochu s obavami. Jednak jsem předtím nic od Palmu neměl, tak jsem nevěděl, jak si stoji s kvalitou. Za druhé, předtím jsem měl boty od jiné značky, které byly naprosto úžasné, ale bohužel jsem je utopil při expedici na Nilu. A za třetí, chtěl jsem boty s tlustou podrážkou na 3 měsíční misi do BC, kde se chodí daleko na řeky. Od bot mám velké očekávání, protože opravdu už nehodlám padat z kamenů kvůli tomu, že mi uklouznou boty.

Granáty, jak sem jim začal říkat byly opravdu bombový. Dalo by se říct, že neuklouzly ani jednou. Tři měsíce jsem v nich pádloval a z toho jeden měsíc každý den na vodě. Relativně tenká podrážka se vzorkem docela vydržela. Kamínky a větve nebyly cejtit, tak jak sem se obával, přestože jsme lezli tam, kde by si normální smrtelník vzal pohorky.

Velká výhoda je příjemný lem okolo vstupu do boty (nedostanou se tam kamínky) a “semišoví” vnitřek boty. Bota má stahování přes nárt páskem na suchý zip, takže obouvání je pohodlné a drží na noze. Kamarádi mi potvrdili, že drží na noze i při plavání. To jsem naštěstí ještě netestoval .


Neoprenový materiál, z kterého je bota, vydržel neskutečný zacházeni. Pravda, až větev, kterou jsem omylem nakopnul při prohlíženi jedné WW5 peřeje, do nich udělala díru, ale mně do nohy málem taky. A co je úplně nejlepší, krásně schnou a nesmrděj, alespoň zatím ne J. Vnitřní plyšové úprava bot dostatečně hřeje a tak je nosím bez ponožek. Za sebe je můžu vřele doporučit. Takovejhle kouř a extremní podmínky mi jiný boty nevydržely. Zkrátka fungovaly skvěle a mohl jsem se na ně spolehnout. Příště jdu opět do bot značky Palm, ale tentokrát do Gradient s tlustou podrážkou, jelikož se chci více věnovat expedičnímu creekingu a tam se dost nachodíte....




Pavel Pilka Faustus