Déšť, komáři, drahé pivo, to je jen pár důvodů, proč jet na celé léto pracovat do Norska. Další jsou třeba vystrašení klienti, děravé rafty, pomatený šéf, no prostě neodolatelná kombinace. Takže jsem zase skončil v Dagali v Serious Fun.
No dobrá, dost stěžování, samozřejmě to tak hrozné nebylo. Hned jak jsem dorazil čekal na mě Numedalslagen s "osmičkou" na vodočtu a zasvěcení vědí, že to už to krapet houpe. Musím uznat, že to byl celkem šok sednout s klienty na takovou řeku po měsíčním guidování na suché Sázavě. Rozdíl se poznal hlavně ve stylu jízdy, převážně u guidy, který se místo pádlování a guidování věnuje spíše tomu, jak se udržet v raftu.
Protože nejen Numedalslagen má dobrou vodu, vyrážíme i na Usteoni a Austbygdai, s "bros" z Ameriky, kteří mi říkají "bratře" i když jsme si spolu na písku nehráli. A protože v Americe stále ještě věří tomu co vidí, jezdíme většinu úseků "na voči" . Já jako Čech z vesnice, který ví, že v řece kromě kamenů, vody a pod jsou někdy i stromy, jsem byl poněkud nervozní. Kluci mě ale uklidnili a na mou otázku: "Co když tam bude strom?" ledabyle odpověděli: " To budeme řešit, až se ho budeme držet!
Fotografie © Patrick GriffinVideo z California Section, Austbygde:
