Spring flow from Matěj Holub on Vimeo.
pondělí 23. července 2012
středa 18. července 2012
První měsíc v Norsku
Tak jako každý rok i letošní léto bylo vyhrazeno pouze pádlování.Po loňském létě v Americe, kde pršelo pouze 2x a bylo pořád 35 stupňů, jsem si vybral oblast dešti a zeleni zaslíbenou.
Na pádlování se samozřejmě musí nějak vydělávat a tak se moji raftovou základnou stalo Dagali Opplevelser, což je taková menší raftová společnost umístěná na řece Numedaslagen, které ale každý čech neřekne jinak než Dagali.
Teď už ale k tomu, co vše se tady během první měsíce událo. Hned po přijezdu samozřejme proběhlo seznámení s řekou, která ale při příjezdu nabral slušný level 9 a tak to bylo spíše větší než menší. Norsko má letos všude spíše hodně vody, protože i teď po měsící je zde level 6,což je pořad velké svezení. Teď už ale něco k tomu, co jsme dali a z čeho jsme třeba i utekli. Hned první týden jsme vyrazili za vodou do oblasti Telemark, kde je dost často složité chytit vodu, ale i tak se zadařilo a tak jsme byli odměněni svezením na horní Skoggse a kalifornia sekci na Ausbygde. Skoggsa měla vody sice spíš míň, ale jelikož jsme to ani jeden z nás nejeli, tak to stálo dost za to, hlavně poslední větší pasáž s 14 metrovým slidem.
Další zastávkou v pořadí byl týden extrémních sportů ve Vossu. Sice se jedná o fakt velké závody, ale já si chtěl hlavně pořádně zápádlovat v okolí, protože řek je v této oblasti více než dost. Co bohužel však člověk nechtěl, norské počasí bylo proti. Velké teplo a sníh na kopcích trochu změnilo plány. Většina řek dosahovaly takových nadstavů, které ani místí dlouhá léta neviděli. Přesto se však našlo několik řek, které jet šli. Takže jsme postupně dali Bransethselvi, Jordalselvi a poté také Urlandselvi, což je menší přítok známe Raundalselvi. Ještě však k závodům, ty se konaly tradičně na slidech na Brandsethu. Voda byla docela pěkná a sluníčko k tomu, takže úplný ideál. V mužšké kategorii celkem závodilo 65 závodníků z celého světa - NZ, USA, CAN atd.
Konkurence byla tedy veliká. Z nás Čechů se nejlepe vedlo Jirkovi Kopečnému, který postoupil do top 15 a pak se ještě posunul na pěkné 11.místo. Já nakonec skončil na 17.pozici pouze pár setin od postupu, kterému byl ještě blíže Jakub Šedivý na 16.místě. Pořadí bylo opravdu vyrovnané, protože od 6. do 18.místa byly všichni ve 2 vteřinách.
Po klasickém závodě proběhl také team race, kdy se jede celá řeka, normálně by ji člověk jel min 2 hodiny, ale v závodě je to otázka nějakých 10 minut. Opravdu velká paráda. Jednou z řek, na kterou jsme nasedli, byla i řeka Urlandselvi, která se moc často nejezdí, protože většinou nemá vodu. My měli vody spíš víc než míň a již po několika metrech jsme to poznali. Ani ne po kilometru jsme se dostali k impozantní dvojkombinaci, tzv. Double Dropu na Urlandu. Jedná se o asi 5metrový stupěň následovaný větším 8 metrových, který má v najezdu obrovskou lžíci,ze které se voda tříští pěkně dolů.
Po důsledném prohlížení, jsme nakonec šli s Kopejdou na věc, první jel Kopeček a přestože chtěl zvolit levou cestou v druhém vodopádu, poslat to pěkně s vodou a dole krásně dopadl, sice mu spadla šprajda,ale i tak to domlatil nějak do mini vracáku.
Já chtěl jet také na střed a vše se krásně zadařilo, první vodopád bez problému a druhý pěkně s vodou a dolů. Dopad byl jak do peřinky, bohužel mě to pod vodopádem zvrhlo, takže jsem vyjel hlavou dolů. Ani rychlý eskymák však nestačil a už jsem to brousil hlavou dolů mezi kamením, které bylo hned pod dopadem. Nakonec jsem nějak bez pádla vyeskymoval, ale teda klouby nic moc. Navíc šprajda s příšnou výstuhou také vydřžela jen tak tak, byla celá proražená skrz límec až dolů. Po oddýchání se rozhodujeme pokračovat, ale vody je podle mě fakt hodně a navíc se mi klepou ruce od té rany, takže to nakonec balíme. Celkově tedy ujet necelý kilometr za více než 2hod. Prostě super výkon
Tak to by bylo asi tak všechno, co jsme za ten první měsíc v Norsku stihnuli. Naštěstí léto ještě nekončí a voda opadává, takže snad půjdou konečně dát i nové řeky.
Jedno inspirativní foto k pokračování ve čtení - 14m drop na Horní Skoggse
Na pádlování se samozřejmě musí nějak vydělávat a tak se moji raftovou základnou stalo Dagali Opplevelser, což je taková menší raftová společnost umístěná na řece Numedaslagen, které ale každý čech neřekne jinak než Dagali.
Oslava Mid summer, něco jako české čarodějnice
Teď už ale k tomu, co vše se tady během první měsíce událo. Hned po přijezdu samozřejme proběhlo seznámení s řekou, která ale při příjezdu nabral slušný level 9 a tak to bylo spíše větší než menší. Norsko má letos všude spíše hodně vody, protože i teď po měsící je zde level 6,což je pořad velké svezení. Teď už ale něco k tomu, co jsme dali a z čeho jsme třeba i utekli. Hned první týden jsme vyrazili za vodou do oblasti Telemark, kde je dost často složité chytit vodu, ale i tak se zadařilo a tak jsme byli odměněni svezením na horní Skoggse a kalifornia sekci na Ausbygde. Skoggsa měla vody sice spíš míň, ale jelikož jsme to ani jeden z nás nejeli, tak to stálo dost za to, hlavně poslední větší pasáž s 14 metrovým slidem.
14m slide na konci horní Skoggsy
Další zastávkou v pořadí byl týden extrémních sportů ve Vossu. Sice se jedná o fakt velké závody, ale já si chtěl hlavně pořádně zápádlovat v okolí, protože řek je v této oblasti více než dost. Co bohužel však člověk nechtěl, norské počasí bylo proti. Velké teplo a sníh na kopcích trochu změnilo plány. Většina řek dosahovaly takových nadstavů, které ani místí dlouhá léta neviděli. Přesto se však našlo několik řek, které jet šli. Takže jsme postupně dali Bransethselvi, Jordalselvi a poté také Urlandselvi, což je menší přítok známe Raundalselvi. Ještě však k závodům, ty se konaly tradičně na slidech na Brandsethu. Voda byla docela pěkná a sluníčko k tomu, takže úplný ideál. V mužšké kategorii celkem závodilo 65 závodníků z celého světa - NZ, USA, CAN atd.
Jedna z tréninkových jízd na Bransethu
Konkurence byla tedy veliká. Z nás Čechů se nejlepe vedlo Jirkovi Kopečnému, který postoupil do top 15 a pak se ještě posunul na pěkné 11.místo. Já nakonec skončil na 17.pozici pouze pár setin od postupu, kterému byl ještě blíže Jakub Šedivý na 16.místě. Pořadí bylo opravdu vyrovnané, protože od 6. do 18.místa byly všichni ve 2 vteřinách.
Jeden z mnoha stupnů na závodní trati
Po klasickém závodě proběhl také team race, kdy se jede celá řeka, normálně by ji člověk jel min 2 hodiny, ale v závodě je to otázka nějakých 10 minut. Opravdu velká paráda. Jednou z řek, na kterou jsme nasedli, byla i řeka Urlandselvi, která se moc často nejezdí, protože většinou nemá vodu. My měli vody spíš víc než míň a již po několika metrech jsme to poznali. Ani ne po kilometru jsme se dostali k impozantní dvojkombinaci, tzv. Double Dropu na Urlandu. Jedná se o asi 5metrový stupěň následovaný větším 8 metrových, který má v najezdu obrovskou lžíci,ze které se voda tříští pěkně dolů.
Prohlížení dvojkombinace na Urlandu
Po důsledném prohlížení, jsme nakonec šli s Kopejdou na věc, první jel Kopeček a přestože chtěl zvolit levou cestou v druhém vodopádu, poslat to pěkně s vodou a dole krásně dopadl, sice mu spadla šprajda,ale i tak to domlatil nějak do mini vracáku.
První 5m stupěň s navazujícím 8 metrovým
Já chtěl jet také na střed a vše se krásně zadařilo, první vodopád bez problému a druhý pěkně s vodou a dolů. Dopad byl jak do peřinky, bohužel mě to pod vodopádem zvrhlo, takže jsem vyjel hlavou dolů. Ani rychlý eskymák však nestačil a už jsem to brousil hlavou dolů mezi kamením, které bylo hned pod dopadem. Nakonec jsem nějak bez pádla vyeskymoval, ale teda klouby nic moc. Navíc šprajda s příšnou výstuhou také vydřžela jen tak tak, byla celá proražená skrz límec až dolů. Po oddýchání se rozhodujeme pokračovat, ale vody je podle mě fakt hodně a navíc se mi klepou ruce od té rany, takže to nakonec balíme. Celkově tedy ujet necelý kilometr za více než 2hod. Prostě super výkon
Kopeček ve druhém stupňi, snad ho najdete
Tak to by bylo asi tak všechno, co jsme za ten první měsíc v Norsku stihnuli. Naštěstí léto ještě nekončí a voda opadává, takže snad půjdou konečně dát i nové řeky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)