Hamerák

Video z legendárního závodu ČPV Hamerský potok.

Dagali Cowboys na severu

Opět po pár týdnech práce v Dagali vyrážíme v trochu obměněném složení na pořádnou pádlovačku (pan Číva se nám namáčknul do týmu). Máme volno na 5 dní a tak je plán jasný, sjet všechno, kde bude voda.

Naše partička na Trolí Stezce, jenom Vojta chybí.

První den padá volba na nedalekou řeku Smedealvi, bohužel už při cestě k řece nám je jasné, že to asi nepůjde. Po rychlém obhlédnutí směřejeme dál na západ k řece Songdalselvi.

První peřej na řece Strondalselvi

Já jsem ji narozdíl od Vojty a Čívy ještě nejel a tak je i za trochu nižšího stavu přesvědčuju, že to určitě půjde a že to za to stojí. Nakonec nasedáme a dost svižnou jízdou si to sypeme dolů. Za 2 hodinky  máme za sebou oba úseky, akorát teda bez známého triple komba, kde bylo asi přece jenom málo vody, nebo jsme prostě vyměkli :)

Večerní odpočinek s českým pivem v ruce.

Tak a teď k tomu, co zajímavého se dělo poté. U Songdalu se dohadujeme jestli jet směr suchý Voss a nebo udělat velkej přejezd až nad Sjou k řekám jako je Valldola, Rauma atd. Nakonec volíme sever a volba to je více než dobrá.

Vojtův pokus o freewhelela na Strondalselvi.

První je na řadě řeka Strondalselvi - Olafova kilometráž píše WW 5 - 6 a nějakej ten must run v soutězce. Bohužel teda vodu máme ideální, takže se už nemáme moc na co vymluvit, dokonce sluníčko svítí.
Co vám budu povídat, 2x krysa v podání Vojty a Čívy a jedno zlomenný pádlo to reprezentuje dost. Řeka jak má být, spousta slidů, skoků a stresových míst.

Flemmingův vodopád (20m) asi za ideální vyšší vody. Spodní Rauma.

Další na pořadu byl přesun k Raumě, kde jsem doufal,že bude malá voda a konečně si dám tu vysněnou spodní. Je to sice jenom 6 míst, ale zato hodně intenzivní. Vlastně teď ani nevím, jestli jsem rád nebo ne,ale vody bylo fakt hodně, takže volba padla na horní. V rychlosti jsme si dali krásné dvě jízdy a po 2 hodinkách odjíždíme spokojeně na večírek za českou legií na Sjou.

Klasicka na Little Huka na horní Ruamě.

U Sjoi nám zbývá poslední den volna a tak přemýšlíme, co bychom mohli dát v okolí. Kajman nám radí, že bysme měli určitě na řeku Skjoli, kterou ani jeden z nás ještě nejel, ale má to být kontinuální WW 4+ spíš alpského stylu.  Prý tam není vlastně nic těžkýho, ale když to člověk nezná, tak se musí i prohlížet a může se to dost protáhnout. No nakonec jsme těch 8km zvládli za hodinku a kousek a rozhodně to stálo za to. Občas teda ta jízda na oči byla docela náročná a tak si Číva připisuje další krysu do letošní tabulky, ale jinak super. Jedná se opravdu o svižnou řeku zkopce, kde by se člověk měl vyvarovat chybám, protože plavaní bolí a může být i docela dlouhé, protože vracáků zas tak moc není. Taky ještě doporučuju zajistit si někoho kdo vám převeze auto, protože Číva prohrál střižbu a tak mu trvalo 3hodiny než došel pro auto, je to holt trochu daleko.

Mistr Čivrný na horní Raumě, no krásně mu to šlo.

Tak to by bylo vlastně asi vše, pak už následoval pouze přejezd zpět do Dagali a další den práce.

Taky bych chtěl poděkovat firmám Boatpark, Liquidlogic kayaks, Sweet a Systemu X za podporu, bez které by to nešlo.

Ještě se ale podívejte na naše video, které dal dohromady Vojta Hejtmánek. ROZHODNĚ TO STOJÍ ZA TO!!!

Pohádka o MTB rallye Sudety
Bylo, nebylo, jednou jedno Boatparkové království a v něm žilo spoustu hodných a dobrých lidí. Jednoho dne se dvořané přihlásili na rytířský turnaj, který se konal v sousedním království Sudetovém. Ale nemyslete si milé děti, kdyby si mladí udatní rytíři mohli zvolit svůj osud sami, tak by se na celý turnaj s chutí vyprdli a někde se povalovali s princeznami a popíjeli. Jenže krutý a přísný král Robert zvaný Bobík přikázal svým poddaným, že musí reprezentovat jeho zemi, jinak budou do jednoho o hlavu kratší. Nakonec se našlo pár výjimek, které dostaly milost, a na turnaj nemuseli. Patřil k nim například ředitel jesliček Patrik, zvaný Kosatka, největší mudrc, rozumbrada a vrchní rádce Davídek a taky králova milovaná kuchařka Lenka.

Takový turnaj to není jen tak milé děti, to jsou slzy, krev, pot, emoce, tržné rány a podlitiny a také značné investice do celoodpružených ořů. Aby král Robert ukázal, že je stále v kondici, přihlásil se stejně jako za starých časů do turnaje i on sám a pro sebe a několik vybraných dvořanů obstaral závodní oře ze stájí Race bike.

Samotný turnaj se pak dělil na dvě úrovně. Lehčí varianta, takzvaná dětská a potom klasická tvrdá varianta, vhodná pouze pro ty nejdrsnější jinochy, kteří netrpí nedostatkem sebevědomí. Do dětského závodu přihlásil ambiciózní král dokonce i svou nejmladší dceru Anetku, a to zřejmě s vidinou toho, že by si ji na turnaji mohl vyhlídnout nějaký bohatý princ. Aby se mladá princezna při turnaji nenudila a bylo o ni dobře postaráno, vyrazil s ní na trasu králův šašek Panda, nejmladší syn králova přítele purkrabího Lundoše Jakub a služka Kateřina, nastávající žena podkoního Čendy. To, že jela služka Kateřina, nebyla náhoda. Král se s ní domluvil, že coby starší, zkušenější a životem protřelejší vysvětlí mladé Anetce během dne, jak to v životě chodí mezi princi a princeznami, protože čas letí jako voda a Anetka už bude velmi brzy pomýšlet na vdavky, tak aby potom nebyla překvapená. Do hlavního klání dne, tedy velkého turnaje, pak nastoupil král Robert, princ Špekoun a podkoní Čenda se svým otcem, šikovným truhlářem a mezi lidem velmi oblíbeným a uznávaným řemeslníkem.

Počasí vypadalo celý týden slibně, ale v den samotného turnaje byla obloha od rána zatažená a husté temné lesy, ve kterých se turnaj odehrává, halila těžká mlha. Všichni udatní rytíři se srovnali na start a netrpělivě čekali na startovní výstřel. Letos se jich sešlo obzvlášť velké množství a každý se chtěl blýsknout a dát o sobě vědět. Od prvních metrů docházelo k desítkám drobných soubojů a strkanic. Někteří bojovníci dokonce osedlali oře s rohy a tak se nejednou stalo, že se dva vedle sebe jedoucí rohatí oři zasekli do sebe navzájem. Bojovalo se doslova o každý centimetr a všichni hrdinové našeho příběhu podávali famózní výkony. Bohužel hned v první sjezdové pasáži pobídl Čendův otec Jirka svého oře málo ke skoku přes překážku a způsobil si tak defekt, který ho stál několik cenných minut. Nejlépe se tak štrůdlem rytířů proplétal podkoní Čenda a těsně za ním radostně vlál princ Špekoun. Tito dva pašáci se zanedlouho spolčili a střídavě se vezli jeden za druhým, aby tak mohli taktizovat a ušetřit síly na náročnější pasáže. První třetina turnaje byla velmi rychlá a každý z našich hrdinů moc dobře věděl, že na lámání chleba teprve dojde.
Na prvních občerstvovacích stanicích všichni jen na rychlo pozvedli několik číší iontova kouzelného lektvaru a už si to opět radostně funěli kupředu. Co nevidět se tak naši hrdinové octli v černém lese na křižovatce u velkého dubu, kde se rytířský turnaj rozdělil a na účastníky drsné varianty čekalo mnoho strašáků v podobě strmých stoupání a náročných stezek, plných kluzkých kamenů a kořenů, protože od rána temné počasí se konečně umoudřilo a začalo pršet. Nicméně stateční rytíři se nezalekli a začali se pouštět do nebezpečných sjezdových pasáží. Princ Špekoun jel právě střemhlav z kopce dolů, když na něj podkoní Čenda, který mu byl těsně v patách, zakřičel, že další nebezpečné místo má jet vlevo. Ano milé děti, bylo tomu opravdu tak. Jiná možná cesta tam nebyla. O to víc však prince Špekouna překvapily rachtavé zvuky a výkřiky za jeho zády. Bylo zvláštní, že právě podkoní Čenda, který si záludné místo pamatoval, vyslal takového tygra, že ho museli sbírat a posadit zpátky do sedla krvežízniví diváci, kteří postávali okolo trati a bujaře fandili. Přibližně v půlce trati nastoupil podkoní Čenda v prudkém švihu vzhůru, a to byl klíčový okamžik, protože princ Špekoun i přes veškerou snahu jeho tempo neudržel. V tu chvíli si pouze vzpomněl, jak většinu teplých letních dní strávil v hradní knihovně studiem přírodních a společenských věd, místo toho, aby trénoval na hlavní turnaj roku. Ale ono takové studium má také něco do sebe. Nejen že se díky studiu mravních nauk nezřídka kdy blýskne před nějakou tou princeznou svým ukázkovým vystupováním, ale čas věnovaný zeměpisným naukám způsobil, že na rozdíl od jiných soutěžících na náročné trati nezabloudil, protože se v případě jakékoliv nejasnosti hravě zorientoval podle mraveniště, nebo lišejníku na stromech. Rytířů, kterých zbloudilo nebylo málo a patřil k nim dokonce i sám král Robert. Ale těžko mu mít za zlé, že v zápalu boje přehlédl několik barevných šipek o velikosti dopravní značky a na rozcestí hodil oře přes rameno a přeskočil kmen, kterým byla zatarasena nesprávná odbočka, aby se hned na to opět vyhoupl do sedla a s úsměvem na tváři pokračoval vzhůru po lesní cestě, protože on jízdu do kopce nadevše miluje. Je to vlastně takové malé doporučení pro pořadatele turnaje, aby příště takové nejasné místo kromě šipek, fáborků a kmene opatřili ještě světelným signalizačním zařízením s houkačkou a trojitým ostnatým drátem, aby již nedocházelo k takovýmto drobným omylům.

Všichni naši hrdinové bojovali statečně do poslední chvíle a Jirka i přes nepřízeň osudu a počátečnímu defektu na poslední občerstvovací stanici dojel a následně předjel prince Špekouna. Nejlépe tedy dopadl podkoní Čenda, který turnaj dokončil v čase 7hod 57min. Dokonce se proslýchá, že v rámci přípravy na turnaj nabyl tolik svalové hmoty, že se mu služka Kateřina chystá co nevidět navléknout na lýtko snubní prsten, protože je to zatím jediné místo na jeho těle, které je tak tlusté, že by z něj prsten nemusel sklouzávat. Čendův otec Jirka dorazil v čase 8hod 22min a princ Špekoun v závěsu za ním v čase 8hod 27min. Král Robert nakonec našel správnou cestu a do cíle dorazil v čase 9hod 20min.

Dětskou část turnaje také dokončili všichni naši kamarádi, a to tak úspěšně, že princezna Anetka získala pohár za druhé místo ve své kategorii juniorek, takže na ní král byl náležitě pyšný.

Nicméně, milé děti, ne každá pohádka má tak šťastný konec jako terminátor, nebo vetřelec. Celkové prvenství si na své konto připsal jakýsi cizí rytíř, který dokončil turnaj v čase o pár hodin lepším než naši hrdinové a strhnul na sebe tak pozornost celého davu a i všech písařů a kronikářů od novin a internetových magazínů. To, jestli měl skutečně tak natrénováno, nebo jestli mají v jeho zemi jen schopného alchymistu, zůstane zřejmě navždy otázkou. Jisté je však to, že na hostině, která se konala po turnaji, nijak nevynikal, skoro až působil dojmem, že ho společenská zábava a princezny vůbec nezajímají. To naši hrdinové si dopřávali a oslavovali svá malá osobní vítězství nad sebou samými. Šašek Panda a princ Špekoun měli dokonce takový hlad, že kromě několika piv spořádali po turnaji rizoto, chleba se sádlem a s cibulí, porci hranolek, lívance s ovocem a se šlehačkou a aby se jim dobře spalo, tak to zajedli pořádnou porcí uzeného bůčku, který obstaral purkrabí Lundoš. Ještě druhý den se pak cestou domů všichni radovali, protože věděli, že i když nezískali hlavní trofej turnaje, tak jsou největšími celebritami alespoň v očích svých partnerů, partnerek, princů, princezen, tajných ctitelů, ctitelek, podkoních, služek a kuchařek.>

Dobrou noc přeje všem hodným dětem za Boatpark Team Sir Špekoun

Pádlování v Rakousku.