sobota 10. srpna 2013

Moje první Norsko

Druhý slide Tripple combo spodní Mirdalselva
Již na začátku roku 2013 jsem věděl, že sem chci jet. Jedinou podmínkou bylo udělat státní maturitní zkoušku. V půlce května bylo jasno, jedeme. Začali jsme plánovat a 3.7.2013 jsme odjížděli z Plzně plni očekávání.
  Po příjezdu do Norska jsme hned první ráno jeli docela profláknutý vodopád jmenující se Homerun.
V odpoledních hodinách jsme se vydali na Horní Ausbygdu, kde jsme si jako třešničku na dortu dali velmi známý Macifall.
  Po tomto zahřívacím dnu jsme zvolnili tempo a pomalu jsme objížděli všechny známé i méně známé řeky.
A z těch přidávám tyto fotografie:
Homerun
Druhý slide Tripple combo spodní Mirdalselva
V Norsku se mi hrozně líbilo a již teď se těším na příští rok, až se tam opět vydám.

South Ram

South Ram je z místních multiday klasik. Jedná se o jednu noc v kaňonu. Řeku jde také sjet za jeden den, ale jedná se o pořádný zápřah. Je to 4O km dlouhý úsek. Nasedá se v Ram Falls Provincial Park on Hwy 734 rovnou pod Ram Falls, což je nádherný, naprosto čistý, 30m vysoký vodopád. Vloni zde Peter Thompson udělal prvosjezd. K řece se musíte dostat po prudké stráni plné sypkého kamení. Dlouho jsme se rozhodovali, zda jet nebo ne. Já jsem chtěl jet za každou cenu, ale Honzovi se moc nechtělo. Byli jsme jen dva a nikdo to z nás předtím nejel. Zjišťovali jsme informace a nakonec se v pátek večer rozhodli, že jedeme. Domluvili jsme se ještě s Tori. To je holka, co s námi občas pádluje. Znamenalo to rychle koupit Watershed loďáky, abychom se mohli zabalit na noc, nakoupit něco málo jídla, dokoupit karabiny, zajet pro lano na slanění a ráno vyrazit. Odjezd byl naplánován na 8h ráno. Tři hodiny cesta a před obědem jsme chtěli být na vodě (nejpozději, když se něco stane, tak v 1h a vše bude ok). Samozřejmě jsme můj krizový plán překročili o „pouhé“ 4 hodiny potom, co jsme hledali místo pro vysedání asi 2 hodiny. Několikrát jsme málem zapadli v blátě a svoz auta byl 100km daleko. Nakonec v 5h. odcházíme z parkoviště, rychle se pokocháme pohledem na vodopád a jedeme. Tušili jsme, že bude možné přespat na více místech, tak jsme si řekli, co ujedeme, o to míň toho bude v neděli. Měli jsme střední vodu a řeka je psaná 3plus /4. Takže nezbývá než prohlížet co nejmíň a sypat co to jde, ať se dostaneme co nejdál, aby nás noc nezastihla někde v kolmých stěnách. Možná se nám podaří dojet na plánované místo k noclehu. Máme za sebou pár přenášení, jednou jsme vystresovali v domnění, že už jsme u Tapestry Fall (to by představovalo přenášení za pomoci lana - slaňování se, spouštění lodí). Řeka nás bavila. Kaňon je krásný a hluboký. Černé stěny, sem tam horské ovce, za zatáčkou výhled do dáli… Jenže najednou chybí řeka, je tu hrana a kouřící se voda. Tapestry!! Zběsilý úprk do vracáku. Přišlo to jak rána z čistého nebe. Zastavujeme v málem posledním vracáku. Před námi je 25 m vysoký vodopád. Zhruba před 4 roky si zde udělal prvosjezd Kuba Němec. Prohlížíme ho, ale je nám jasný, že nepojedeme. Jsme vlastně jen dva a plný lodě věcí, kdyby nám uplavaly, tak nás cestou nazpátek přes hory nejspíš sežere medvěd. Tak se dáváme do práce s lanem. Od vodopádu neuvěřitelně stříká voda a člověk dostává strašně zabrat. Úzké slizké římsičky, těžké lodě, ale nakonec se vše daří a valíme dál pár pěkných peřejí. Když je jdu prohlídnout, hle, jsme na místečku ke spaní. Tak máme radost. Je půl devátý takže 4,5h na vodě je akorát. Spíme u Powerslide. Roztáhneme malou plachtu, uděláme oheň a vaříme čínské polívky. K tomu si dáváme Plzničku. Neuvěřitelně krásná pohoda, nikdo nikde jen my tři a řeka. Civilizace je daleko. Cítím, jak mě naplňuje klid a radost, že tam jsme, že spousta lidí vůbec netuší, co zažíváme. Po večeři uklízíme jídlo pryč od spaní a zavíráme ho do loďáku. O medvědí společnost nemáme zájem. Ráno opět boj se spoustou věcí, které musíme nastrkat do malé lodičky. Nějak se to tam musí vejít. Vyrážíme a za pár peřejí jsme u Table rock. Zdá se nám, že je moc vody a moc bychom to neodjistili, tak opět práce s lanem na 12m výšku vodopádu. Řeka se střídá s lehčí peřejí a sem tam přijde zpestření v podobě kamenité peřeje. Lze říct, že druhý den je těžší. Řeka se zařezává do kaňonu v kolmých stěnách. Prohlížíme si to z maličkého vracáčku a až později je možné zastavit a podívat se, kudy se dá jet dál. Musím se ale vyšplhat daleko od řeky a vidím tak něco obřího. Nevím, jestli je to válec nebo vlna, ale je to velký ve stěnách a přenášku si neumím představit. Tak to prostě jedu a uvidím, co se stane. Snad mě ta roláda nalevo vytáhne…. Nakonec to byla jen vlna. Všichni jsme si oddechli. V řece následuje je ostrov, vlevo se dá lehce objet. Vpravo splachovadlo, tak za 4plus. Honza mě tam posílá no oči, tak to mám hodně zajímavý. Ale byla to zábava. Potom je asi největší opruz přenášet půl kilometru po prudké stráni s plně naloženou loďí. Leje z nás, bordel se nám lepí na obličej a lodě těžknou každým krokem. Začínám už doufat, že bude konec řeky. Začínáme být unavení. Konečně vyjíždíme z kaňonu, ale vysedání ne a ne přijít. Malinko se stresujeme, jestli máme auto na správné řece. Řeka je větší, než vypadala na vysedání. Začínáme panikařit stále víc. Potkáváme nějaké rybáře a z popisu nám vychází, že asi opravdu parkujeme dál a že most před námi je jinde, než jsme si mysleli. Naštěstí za zatáčkou po 7,5 hodinách na vodě vidíme cíl. Paráda. Smutný je, že nás ještě čeká vynést lodě k autu asi hodinu chůze do kopce. Na štěstí po 10 minutách přijíždí nějaká čtyřkolka. Byli z nás tak nadšený, že nás svezli i s kajaky. Tak jsme si s nimi dali rum. Musím říct, že řeka je to nádherná. Asi není na každý víkend, je to spíš krajinovka ale nádherná. A multiday je taky něco jiného. Začalo mě to bavit, tak se těším, až si dám zase nějaký další. Vodočet najdete zde Pozor na počasí během dne to muže nastoupat o 800 kubíku!!! 8cms nízká 30 cms střední 70cms vysoká voda