Zpátky v Kanadě

Zpátky v Kanadě Po dvou letech vzpomínání a vymýšlení, jak se do Kanady vrátit, se vše tak nějak podařilo. Domluvil jsem se se svým nejlepším kámošem, že podnikneme roční cestu, abychom pořádně zjistili, „vo co že v tý Kanadě jde...“. Naplánovali jsme, že já pojezdím v létě řeky, Miloš si dá bike trailsy, prolezeme hory, vyděláme peníze a ukážeme jí v zimě českou freeridovou školu z Krkonoš. Vízum jsme dostali oba, nebránilo nic než naplánovat odjez a vyrazit. Mně se odjezd posunul kvůli natáčení na Bali. Miloš tedy musel vyrazit sám. Na tom nic není, ale když neumíte anglicky, v životě jste neletěli letadlem, pořádně nevíte, kam letíte, co vás tam čeká, tak je to dost náročný. Oba jsme pak museli podstoupit kolečko po úřadech, odhlásit sociálku, zdravotní atd. Miloš v záchvatu nadšení poslal peníze za letenku na špatný účet, tak že je pak musel vymáhat zpátky a letenku zaplatit znovu. Já jsem to měl maličko složitější, protože jsem si bral kajak. Kupodivu v Praze na letišti to proběhlo dobře, až jsem se divil. Asi to bylo tím, že jsem jim řekl, že kajak měří dva metry a přitom má 2.6m. Radoval jsem se, jak jsem na ně vyzrál a nic neplatil. Po chvilce slyším letištní rozhlas, ať se pan Faustus laskavě dostaví k přepážce. Takže jsem za kajak dal 4 tisíce a ještě mi řekli, že jsem tím pádem mohl mít zavazadlo na víc, což mě dost naštvalo. Zkuste se zabalit do 23 kg na rok na kajaking, bike, lezení, lyžování … Dost oříšek. Bál jsem se, aby mě nezlámali pádla a někde kajak neztratili. Ve Varšavě, kde jsem přesedal, mně k mému obrovskému úžasu, dali First class, asi tam už věděli, že mi zapomněli zavazadlo. Toto sladké tajemství, jsem se dozvěděl, až při přestupu v Torontu, ale kajak jsem naštěstí stále měl. V Calgery mě vyzvedl Miloš s mým dalším kamarádem a tím kanadské dobrodružo začalo. Vyřídit pojištěni, finanční úřad, telefon a bankovní učet. Ten mi dělal kovboj v klobouku a v botách na koně, to jsem byl maličko zaskočenej. Ale všechny tyhle věci jsem stihnul za dopoledne. Ouřadové byli milí a vše fungovalo jak mělo. To, že nevládnu moc angličtinou, nikoho nestresovalo a vše mně trpělivě vysvětlili. U nás by to bylo pomalu na měsíc a ještě všichni naštvaný. Další den už nastupuju do „arbajtu“. Prachy jsou potřeba jako sůl a auto ještě víc v týhle obří zemi. O práci napíšu článek, jelikož to, co se tady děje, to mně neuvěříte, takovou bandu „pacientů“ jen tak nenajdete.

Elbow falls Řička Elbow protéká Calgary, ale asi hodinu před městem je pěkný úsek na svezení. Začíná to vodopádem, pak jsou různé peřeje, jeden velký slide a zase peřeje. No po práci…, co víc si přát. Tam jsem potkal větší partičku místních vodáků. Poprosil jsem všechny, aby mě napsali na papírek kontakt, že nemám s kým pádlovat. Dali jsem pár pivek a já se dozvěděl, že ve městě je nový slalomový kanál a je tam super vlna. Tož jsem nelenil a šel jsem se tam podívat, že je vlna v pravé části na konci. Tak jsem si tam pěkně k tomu najel a říkám si, že je to nějaký velký. Ale to přeci říkali. No nebudu si hrát na hrdinu a jdu se radši podívat ze břehu. Když jsem to uviděl, tak jsem si málem cvrknul do kalhot. Byl to válec jako hovado, no úplně strašný, jasná konečná – překvapivě ta vlna byla až nad ním. Začal jsem mu přezdívat motivátor, eskymovat nad ním musel člověk fakt rychle, protože do něj nechtěl. Potkal jsem tam místního borce, co jezdil také ve vlně. Trošku na mě s údivem koukal, co že tam asi tak jako chci s creekovkou (velký kajak na sjíždění divoké vody), tak jsem mu ukázal, že to jde i s tím. Udělal jsem jen nějaké spiny (otočka s kajakem). Tak furt říkal nějaký slovíčko, což jsem nerozuměl. Až doma jsem zjistil, že impresive znamená, že jsem ho dostal :-). Ale vlna byla fakt velká a parádní. Co bychom za ni doma dali! Takže do seznamu věcí ke koupení přibyl freestyle kajak....

pak ze je Stomper velikej.....

A takle se krasne se Stomper 90 vynořuje. Ahoj někde na vodě Pavel Pilka Faustus