Závod spočívá v tom, že ve freeridových zónách areálu byly
umístěny checkpointy a ty se musely najít. Šest checkpointů bylo označeno
vlaječkou a k nim bylo nutné přiložit GPSku, kterou rozdali organizátoři. 
Na registraci jsme obdrželi číslo 48, takže mělo startovat
určitě 96 lidí, možná víc, a to nám spadla trochu brada. Podruhé nám poklesla,
když se organizátoři neobtěžovali vytisknout mapu závodu a člověk si to musel
sám zakreslit do mapičky Ski resortu. Na to, že startovný stálo 80 CAD (cca
1700Kč), se mohli pochlapit.
Trošku jsme se zasekli a měli honičku se startem. Startovalo
se v půlce kopce. Tak jsme chtěli předběhnout frontu přes Ski school a Ski
patrol vstup. No jeden zřízenec nás pustil, ale druhý o kus dál s tím měl
problém. Jenže netušil, že na kluky z východu si jen tak nepřijde, takže
málem došlo na ruční vysvětlovanou. Není nadto, dostat se do startovního
nabuzení.
Zásadní bylo
vymyslet si strategii, jak všechno co nejlépe projet, a neztrácet čas na vlecích
a přejezdech. Po startu se běželo k lyžím. Kanaďané si tam nějak chtěli
dávat přednosti či co, tak jsme jim ukázali pravej, českej vostrej loket. Takže
na vleku jsme byli mezi prvními třemi dvojicemi. A šup do freeridu, tam jsme to
nasázeli, jak zákon káže. Méně zábavný to bylo, když se musel přeběhnout kuloár
k dalšímu checkpointu. Po kolena ve sněhu, dvacet minut na plno a nahoře
v záchvatu zatemnění jsme zazmatkovali, takže nás vystrčili, že jsme
nedali jeden checkpoint a že se tam musíme vrátit. Spousta nadávek, znova na
vlek a najít checkpoint. A tam jsme si to asi prohráli. Bohužel chceckpoint
nikde nebyl, jen jsme to spletli. Takže nezbývalo valit dál, kde se dalo jet ve
vajíčku hlava nehlava a freeride sekce přežít na hraně. U povinného vleku jsme
zase dostali pojeb, že jezdíme rychle, že mají všude cedule slow, a že jsme
nebezpečný. Neměl se mi tam hlídač motat a kontrolovat permici. Málem jsem ho
přejel. Trochu nechápu, co čekali, když se jim tam bude honit stovka chlápků po
areálu za plného provozu, že budou něco řešit…? Pak už to šlo jako po drátkách. Na posledním
hiku vyplivnout plíce, poslintat si bundu a hurá přes dva freeride checkpointy
do cíle. 
Cíl byla nafukovací brána HH a to jsme taky nepobrali. Těsně
za ní byl stánek s párkama, ale rozhodně jsme nehodlali zpomalit.
Stánkařka už vyskakovala ven, když nás viděla, jak se na ní řítíme. Dostala jen
pořádnou sprchu od brzd a my zase pojeb. Byl z toho druhý flek…. Takže
pecka!
Čekali jsme nějaký velkolepý vyhlášení, ale to teda nebylo,
ani se neobtěžovali se stupni vítězů a medailemi. Z toho jsme byli dost
rozhozený a zklamaný po téměř třech hodinách dřiny potu a krve. Tak jsme to
spláchli čtyřmi Plzněmi a jeli pryč na opravdovej freeride do Rogers Passu.
Jinak závod prý byl mnohem těžší než minule a spousta lidí
nestihla limit. Celkem v tom měli pěkný bordel a organizace stála za prd. No
tak jsme jim alespoň ukázali, že kluci ze zemičky, kde je nejvyšší kopec 1602 m
n.m. se toho nebojej.
Ahoj
Pavel Pilka Faustus
