středa 14. listopadu 2012


Siviez-Nendaz-Verbier
V této oblasti napadlo během několika dnů před loňskými Vánocemi více sněhu než za celou předešlou sezonu. No a my byli u toho!!

Dorazili jsme v pátek v noci, respektivě v sobotu ráno. První dva dny se počasí ani Švýcaři moc nevytáhli... I tak jsme si našli pár nádherných lokalit...
Pak ale přišlo pondělí a poježdění jaké nikdo z nás už dlouho nepamatoval.... Zvukový záznam všech lyžařů by se dal v klidu použít jako doprovod XXX videa... Vám bude muset postačit pár fotek..:-)  (krátký sestřih videí později)
Na snímcích postupně: Lucka Kavalcová, (Já) Honza Kurz a Vlada Svozil
 

pondělí 12. listopadu 2012


První video z letosniho videoblogu pro Intertrans je na světě.
S potěšením oznamujeme, že i BOATPARK mám podíl na tom, že videokatalogy vznikly.



pátek 2. listopadu 2012

Rok pádlování se Sweet Protection

Letošní vodácká sezóna byla rozhodně  jedna z těch lepších.Vlastně jsem stihl vše, co jsem si přál - měsíc skvělého pádlování na jaře v Čechách, slunečný Piemont a Švýcarsko, více než 3 měsíce v Norsku a nakonec opět zakončení v Rakousku a Čechách.

Rok používaná bunda Sweet Prophecy, GORE-TEX Pro-shell 

Celý tento dost nabitý rok jsem strávil v oblečení od firmy Sweet Protection (helma, bunda, kalhoty, termoprádlo). To, jak věcí vypadají nebudu rozebírat, každý si může zajít do obchodu a uvidí sám. Chtěl bych zde spíš ukázat a sepsat, čeho si na oblečení cením, co mi přijde zajímavé a hlavně, jak oblečení vypadá po roce opravdového používání. V textu se zaměřím na bundu a kalhoty, protože o tom, jak fungují helmy (mám ji již 6let a stále jsem spokojen) či termoprádlo snad ani není třeba mluvit.

Kalhoty Sweet Prophecy, GORE-TEX Pro-shell, pohled zevnitř
Jak bunda tak kalhoty Sweet Prophecy jsou vyrobeny z třívrstvého GORE-TEXu Pro-shell. Když jsem si věci pořídil, tak jsem si říkal, jestli se nejedná o zbytečně drahý materiál, který ani nemusí zaručovat to, že bude lepší než jiný třívrstvý. Opak je bohužel pravdou, ostatní bundy, které jsem měl, začali po roce většinou protékat právě skrz materiál. GORE-TEX však zatím drží na jedničku a bunda je tak zcela suchá. Kromě materiálu samotného, který je pro bundu to nejdůležitější, jsou hned na dalším místě dobré latexové manžety. Ty by měli být pevné, odolné, ale zároveň pružné. Na fotce níže je vidět, že latexy jsou ve velmi dobrém stavu, nejsou na nich trhlinky či otevřené póry, které většinou následně vedou k roztžení. Navíc se tedy musím přiznat, že jsem je celý rok neošetřoval žádným prostředkem na jejich ochranu (SealSaver či dětský pudr).

Latex na rukávu bundy po roce používání s nulovým poškozením

Nerovnost latexu na krku je způsobena tím, že jsem ho zastřihl, abych ho upravil na velikost svého krku.
Další, na co je důležité se podívat, jsou vnitřní přelepené švy. U většiny vodáckého oblečení se stává, že se vnitřní přelepené švy začnou odlepovat a do oblečení tak začne téct - dříve či později. Na několika dalších fotkách je vidět detailní pohled na moji bundu a kalhoty, které jednoznačně ukazují, že vše drží bez známek použivání.

Přelepené švy na kalhotech i bundě vypadají všu takto.

Přelepené švy a návaznost na latexový krku u bundy.
To by bylo asi k tomu, jak materiál drží. Kromě samotného materiálu, si hodně cením některých užitečných drobností, které dotváří celkově oblečení Sweet.

U bundy jsou to především 3 věci. Střih bundy je opravdu velice pohodlný, nikde vám nebraní v pohybu a bundu téměř necitíte. Vše je řešeno velice jednoduše a přitom funkčně. Např. překryv latexu na krku je pouze pomocí neoprenu, nikoliv nějakým složitým suchým zipem. Poté je to dvojitý komín, který bunda má. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, ale na vnitřní straně vnější neoprenové vrstvy, která se dává přes špricku, je neopren posilikován. Tento silikon z něj tvoří trochu lepivý materiál, který spojí bundu a špricku v jeden celistvý kus. U hodně bund se mi stávalo, že se mi začali na zádech vyhrnovat, ale tento vnitřní lepivý neopren všemu zabraňuje. Navíc ze stejného materiálu je vyroben vnitřní komín na kalhotách, které tedy také velice dobře drží na těle.
Posilikovaná vnitřní vrstva neopren na kalhotech.
Další dost klíčovou vlastností je použití pro mě dříve neznámých suchých zipů. U klasický zipů se mi stávalo, že se po čase používaní začal suchý zip různě třepit a jeho funkčnost se především ve vodě dost zhoršovala. Tyto zipy jsou naproti tomu velice pevné, jedna vrstva je tvořena jemnými oky, ale druhá je z pevného téměř plastového materiálu, který drží velice pevně a hlavně pořád vypadá stejně funkčně.

Suchy zip pro stažení kalhot v oblasti pasu
Poslední věc, které mě na začátku překvapila u kalhot, je absence textilních ponožek. Místo toho jsou kalhoty zakončeny klasicky na hranici kotníku a to pomocí dlouhého neoprenového kuželu, který vede již z poloviny lýtka. Tento neopren je navíc vevnitř opět trochu posilikonován a tak velice dobře drží na noze. Jak jsem říkal, zpočátku jsem se tohoto řešení bál, protože jsem si myslel, že bude do kalhot přece jen trochu zatékat. Naštěstí vše funguje opravdu dobře, tubus vodu drží absolutně mimo nohy a navíc je příjemné, že holenní část je překryta druhou tlustší neoprenovou vrstvou, takže v případě plavaní či zakopnutí, máte holeně pěkně chráněny.
Pohled na neoprenový tubus z vnitřní strany

Na závěr bych rád řekl, že jsem se za rok používání nesetkal ani s jednou drobností, která by mi vadila, navíc jsou věci opravdu suché i po roce, což bohužel u ostatních značek není úplně běžné po takové sezóně.


Přípomínka kamaráda, který má také toto oblečení - u kalhot se termoprádlo špatně obléká přes neoprenové kužely. Je nutné si vše poskládat. Bunda - stahování v pase opravdu stahuje, když stojím a utáhnu si bundu, vše je příjemné, ale jelikož to opravdu drží, tak se poté nedá pořadně dýchat :-)


pátek 12. října 2012

ESKYMOVÁNÍ S BOATPARKEM


Od listopadu 2012 začíná Boatpark Škola Eskymování v bazénu na Zeleném pruhu.

Eskymování bude probíhat vždy ve středu od 19:00 do 20:30. v bazénu SŠT Zelený pruh, od začátku listopadu 2012 do konce března 2013.

K dispozici jsou dvě dráhy, lodě, špricky a pádla, zajistí Boatpark.(Vlastní materiál možný). 
Eskymuje se čistých 90min. tedy nadstandní 1,5 hodiny! Sraz 15min. před začátkem.

Pro výuku eskymáků vřele doporučujeme kvalitní potápěčské brýle, nebo alespoň těsnící plavecké a skřipec na nos. Tři lekce by měli dle šikovnosti stačit na první eskymácké úspěchy.


Ceny jsou:
Kurs 3 lekcí je za 1680.-Kč
Cena za samotnou 1 lekci je 580,-Kč
 
V ceně je instruktor (1 instruktor max.na 1-4lodě), zapůjčení kajaku, špricdeka, pádlo a pronájem bazénu.

Přihlašujte se na volná místa v dostatečné předstihu !
 Aktuální informace budou na tady a na Facebooku

JAKO JEDINÍ UČÍME ESKYMOVAT SE ŠPIČKOVÝMI PÁDLY WERNER!

Eskymovací videa: video 1, video 2 a video Seakajak

V bazénu je povinná koupací čepice, lze zapůjčit v šatnách.


Bazén je dostupný autobusem (205,170,124) z metra C Budějovická za cca 8min. Autem lze dobře parkovat přímo u bazénu, mapa ZDE

Kontakt pro informace: Kosatka 608 276 685  nebo e-mail: pavel(zavináč)boatpark.cz.

pondělí 8. října 2012

Vodotěsná taška Watershed ZipDry Ocoee

Vodotěsnou tašku Watershed není asi nutné vodákům extra představovat. V našich končinách si zatím veliký zájem a oblibu nevydobyla, ale zbytek světa ji používá (respektive všechny výrobky Watershed) jako náhradu známých Pelicase, StromCase a nevím jakých dalších kufrů.
Objem tašky je 14,7 litrů (43x20cm), což je o dost lepší než u většiny kufrů, které jste schopní naskládat do lodě.
Taška je v podstatě klasický jezevčík v menším provedení s velmi kvalitním zipem ZipDry, který je vlastně zvětšeninou uzávěrů nám dobře známých pytlíků na potraviny. Zip se mi velmi osvědčil. Manipulace s ním je jednoduchá a to i se zmrzlými prsty na jarní vodě. Nemusíte se ani bát, že vám gumový zip bude degradovat na slunci. Součástí balení je UV ochranný nátěr, kterým si zip natřete a máte na pěknou dobu vystaráno. Nový UV ochranný zátěr pak stojí pár korun.
Když se podíváme na povrch tašky nalezneme spoustu nejrůznější přezek a oček pro uchycení čehokoliv nebo k přichycení Watershedu k čemukoliv. Bytelná plastová oka zajistí, že jej jen tak odněkud neztratíte. Navíc jsou dobře stavěna, aby se dal připnout třeba ramenní popruh a vy si tak z Watershedu vyrobíte jakousi tašku přes rameno. Po uzavření lze navíc ZipDry srolovat a zajistit jeho polohu dvěma bočními přezkami. Watershed má pak tvar téměř válce. Dvěma dalšími kompresními popruhy jej pak můžete ještě stáhnout na co nejmenší velikost a pak se vám vleze téměř všude. Toto vidím jako hlavní výhodu oproti kufrům. Watershed nemá pevný tvar, krychle nebo kvádru, který nijak nepozměníte.
Watershed prostě naložíte, jak moc potřebujete stáhnete na co nejmenší možnou velikost a uložíte do lodě. U kufrů se většinou vyhýbáme uložení mezi nohy, protože se přes kufr špatně vylézá z lodi v případě nejhoršího u Watershedu také nemůžu uložení mezi nohy doporučit, ale alespoň je menší a pružný, takže by se přes něho tahaly nohy ven lépe.
Do vnitřku tašky si můžete dokoupit výstelku, která by měla udržet všechny choulostivé věci v bezpečí. Já jí nepoužívám a vozím věci jen tk obalené ručníkem a taky mi to stačí. Každý ať se rozhodne sám co mu vyhovuje. Watershed mohu po zkušenostech všem jen doporučit. Vejde se do něho mnohem více než do kufru, lépe se zabalí a i na suchu se dá dobře nosit (určitě lépe než kufr). Jedinou slabinou bude menší výdržnost, než kterou předvádějí plastové kufry, ale myslím si, že dříve odejde těsnění u kufru než bytelný několikavrstvý materiál Watershedu Ocoee.
Sesmolil: Snížák

neděle 23. září 2012

Dagali Cowboys na severu

Opět po pár týdnech práce v Dagali vyrážíme v trochu obměněném složení na pořádnou pádlovačku (pan Číva se nám namáčknul do týmu). Máme volno na 5 dní a tak je plán jasný, sjet všechno, kde bude voda.

Naše partička na Trolí Stezce, jenom Vojta chybí.

První den padá volba na nedalekou řeku Smedealvi, bohužel už při cestě k řece nám je jasné, že to asi nepůjde. Po rychlém obhlédnutí směřejeme dál na západ k řece Songdalselvi.

První peřej na řece Strondalselvi

Já jsem ji narozdíl od Vojty a Čívy ještě nejel a tak je i za trochu nižšího stavu přesvědčuju, že to určitě půjde a že to za to stojí. Nakonec nasedáme a dost svižnou jízdou si to sypeme dolů. Za 2 hodinky  máme za sebou oba úseky, akorát teda bez známého triple komba, kde bylo asi přece jenom málo vody, nebo jsme prostě vyměkli :)

Večerní odpočinek s českým pivem v ruce.

Tak a teď k tomu, co zajímavého se dělo poté. U Songdalu se dohadujeme jestli jet směr suchý Voss a nebo udělat velkej přejezd až nad Sjou k řekám jako je Valldola, Rauma atd. Nakonec volíme sever a volba to je více než dobrá.
Vojtův pokus o freewhelela na Strondalselvi.

První je na řadě řeka Strondalselvi - Olafova kilometráž píše WW 5 - 6 a nějakej ten must run v soutězce. Bohužel teda vodu máme ideální, takže se už nemáme moc na co vymluvit, dokonce sluníčko svítí.
Co vám budu povídat, 2x krysa v podání Vojty a Čívy a jedno zlomenný pádlo to reprezentuje dost. Řeka jak má být, spousta slidů, skoků a stresových míst.

Flemmingův vodopád (20m) asi za ideální vyšší vody. Spodní Rauma.

Další na pořadu byl přesun k Raumě, kde jsem doufal,že bude malá voda a konečně si dám tu vysněnou spodní. Je to sice jenom 6 míst, ale zato hodně intenzivní. Vlastně teď ani nevím, jestli jsem rád nebo ne,ale vody bylo fakt hodně, takže volba padla na horní. V rychlosti jsme si dali krásné dvě jízdy a po 2 hodinkách odjíždíme spokojeně na večírek za českou legií na Sjou.

Klasicka na Little Huka na horní Ruamě.

U Sjoi nám zbývá poslední den volna a tak přemýšlíme, co bychom mohli dát v okolí. Kajman nám radí, že bysme měli určitě na řeku Skjoli, kterou ani jeden z nás ještě nejel, ale má to být kontinuální WW 4+ spíš alpského stylu.  Prý tam není vlastně nic těžkýho, ale když to člověk nezná, tak se musí i prohlížet a může se to dost protáhnout. No nakonec jsme těch 8km zvládli za hodinku a kousek a rozhodně to stálo za to. Občas teda ta jízda na oči byla docela náročná a tak si Číva připisuje další krysu do letošní tabulky, ale jinak super. Jedná se opravdu o svižnou řeku zkopce, kde by se člověk měl vyvarovat chybám, protože plavaní bolí a může být i docela dlouhé, protože vracáků zas tak moc není. Taky ještě doporučuju zajistit si někoho kdo vám převeze auto, protože Číva prohrál střižbu a tak mu trvalo 3hodiny než došel pro auto, je to holt trochu daleko.

Mistr Čivrný na horní Raumě, no krásně mu to šlo.

Tak to by bylo vlastně asi vše, pak už následoval pouze přejezd zpět do Dagali a další den práce.

Taky bych chtěl poděkovat firmám Boatpark, Liquidlogic kayaks, Sweet a Systemu X za podporu, bez které by to nešlo.

Ještě se ale podívejte na naše video, které dal dohromady Vojta Hejtmánek. ROZHODNĚ TO STOJÍ ZA TO!!!


úterý 18. září 2012

Pohádka o MTB rallye Sudety
Bylo, nebylo, jednou jedno Boatparkové království a v něm žilo spoustu hodných a dobrých lidí. Jednoho dne se dvořané přihlásili na rytířský turnaj, který se konal v sousedním království Sudetovém. Ale nemyslete si milé děti, kdyby si mladí udatní rytíři mohli zvolit svůj osud sami, tak by se na celý turnaj s chutí vyprdli a někde se povalovali s princeznami a popíjeli. Jenže krutý a přísný král Robert zvaný Bobík přikázal svým poddaným, že musí reprezentovat jeho zemi, jinak budou do jednoho o hlavu kratší. Nakonec se našlo pár výjimek, které dostaly milost, a na turnaj nemuseli. Patřil k nim například ředitel jesliček Patrik, zvaný Kosatka, největší mudrc, rozumbrada a vrchní rádce Davídek a taky králova milovaná kuchařka Lenka.
Takový turnaj to není jen tak milé děti, to jsou slzy, krev, pot, emoce, tržné rány a podlitiny a také značné investice do celoodpružených ořů. Aby král Robert ukázal, že je stále v kondici, přihlásil se stejně jako za starých časů do turnaje i on sám a pro sebe a několik vybraných dvořanů obstaral závodní oře ze stájí Race bike.
Samotný turnaj se pak dělil na dvě úrovně. Lehčí varianta, takzvaná dětská a potom klasická tvrdá varianta, vhodná pouze pro ty nejdrsnější jinochy, kteří netrpí nedostatkem sebevědomí. Do dětského závodu přihlásil ambiciózní král dokonce i svou nejmladší dceru Anetku, a to zřejmě s vidinou toho, že by si ji na turnaji mohl vyhlídnout nějaký bohatý princ. Aby se mladá princezna při turnaji nenudila a bylo o ni dobře postaráno, vyrazil s ní na trasu králův šašek Panda, nejmladší syn králova přítele purkrabího Lundoše Jakub a služka Kateřina, nastávající žena podkoního Čendy. To, že jela služka Kateřina, nebyla náhoda. Král se s ní domluvil, že coby starší, zkušenější a životem protřelejší vysvětlí mladé Anetce během dne, jak to v životě chodí mezi princi a princeznami, protože čas letí jako voda a Anetka už bude velmi brzy pomýšlet na vdavky, tak aby potom nebyla překvapená. Do hlavního klání dne, tedy velkého turnaje, pak nastoupil král Robert, princ Špekoun a podkoní Čenda se svým otcem, šikovným truhlářem a mezi lidem velmi oblíbeným a uznávaným řemeslníkem.
Počasí vypadalo celý týden slibně, ale v den samotného turnaje byla obloha od rána zatažená a husté temné lesy, ve kterých se turnaj odehrává, halila těžká mlha. Všichni udatní rytíři se srovnali na start a netrpělivě čekali na startovní výstřel. Letos se jich sešlo obzvlášť velké množství a každý se chtěl blýsknout a dát o sobě vědět. Od prvních metrů docházelo k desítkám drobných soubojů a strkanic. Někteří bojovníci dokonce osedlali oře s rohy a tak se nejednou stalo, že se dva vedle sebe jedoucí rohatí oři zasekli do sebe navzájem. Bojovalo se doslova o každý centimetr a všichni hrdinové našeho příběhu podávali famózní výkony. Bohužel hned v první sjezdové pasáži pobídl Čendův otec Jirka svého oře málo ke skoku přes překážku a způsobil si tak defekt, který ho stál několik cenných minut. Nejlépe se tak štrůdlem rytířů proplétal podkoní Čenda a těsně za ním radostně vlál princ Špekoun. Tito dva pašáci se zanedlouho spolčili a střídavě se vezli jeden za druhým, aby tak mohli taktizovat a ušetřit síly na náročnější pasáže. První třetina turnaje byla velmi rychlá a každý z našich hrdinů moc dobře věděl, že na lámání chleba teprve dojde.
Na prvních občerstvovacích stanicích všichni jen na rychlo pozvedli několik číší iontova kouzelného lektvaru a už si to opět radostně funěli kupředu. Co nevidět se tak naši hrdinové octli v černém lese na křižovatce u velkého dubu, kde se rytířský turnaj rozdělil a na účastníky drsné varianty čekalo mnoho strašáků v podobě strmých stoupání a náročných stezek, plných kluzkých kamenů a kořenů, protože od rána temné počasí se konečně umoudřilo a začalo pršet. Nicméně stateční rytíři se nezalekli a začali se pouštět do nebezpečných sjezdových pasáží. Princ Špekoun jel právě střemhlav z kopce dolů, když na něj podkoní Čenda, který mu byl těsně v patách, zakřičel, že další nebezpečné místo má jet vlevo. Ano milé děti, bylo tomu opravdu tak. Jiná možná cesta tam nebyla. O to víc však prince Špekouna překvapily rachtavé zvuky a výkřiky za jeho zády. Bylo zvláštní, že právě podkoní Čenda, který si záludné místo pamatoval, vyslal takového tygra, že ho museli sbírat a posadit zpátky do sedla krvežízniví diváci, kteří postávali okolo trati a bujaře fandili. Přibližně v půlce trati nastoupil podkoní Čenda v prudkém švihu vzhůru, a to byl klíčový okamžik, protože princ Špekoun i přes veškerou snahu jeho tempo neudržel. V tu chvíli si pouze vzpomněl, jak většinu teplých letních dní strávil v hradní knihovně studiem přírodních a společenských věd, místo toho, aby trénoval na hlavní turnaj roku. Ale ono takové studium má také něco do sebe. Nejen že se díky studiu mravních nauk nezřídka kdy blýskne před nějakou tou princeznou svým ukázkovým vystupováním, ale čas věnovaný zeměpisným naukám způsobil, že na rozdíl od jiných soutěžících na náročné trati nezabloudil, protože se v případě jakékoliv nejasnosti hravě zorientoval podle mraveniště, nebo lišejníku na stromech. Rytířů, kterých zbloudilo nebylo málo a patřil k nim dokonce i sám král Robert. Ale těžko mu mít za zlé, že v zápalu boje přehlédl několik barevných šipek o velikosti dopravní značky a na rozcestí hodil oře přes rameno a přeskočil kmen, kterým byla zatarasena nesprávná odbočka, aby se hned na to opět vyhoupl do sedla a s úsměvem na tváři pokračoval vzhůru po lesní cestě, protože on jízdu do kopce nadevše miluje. Je to vlastně takové malé doporučení pro pořadatele turnaje, aby příště takové nejasné místo kromě šipek, fáborků a kmene opatřili ještě světelným signalizačním zařízením s houkačkou a trojitým ostnatým drátem, aby již nedocházelo k takovýmto drobným omylům.
Všichni naši hrdinové bojovali statečně do poslední chvíle a Jirka i přes nepřízeň osudu a počátečnímu defektu na poslední občerstvovací stanici dojel a následně předjel prince Špekouna. Nejlépe tedy dopadl podkoní Čenda, který turnaj dokončil v čase 7hod 57min. Dokonce se proslýchá, že v rámci přípravy na turnaj nabyl tolik svalové hmoty, že se mu služka Kateřina chystá co nevidět navléknout na lýtko snubní prsten, protože je to zatím jediné místo na jeho těle, které je tak tlusté, že by z něj prsten nemusel sklouzávat. Čendův otec Jirka dorazil v čase 8hod 22min a princ Špekoun v závěsu za ním v čase 8hod 27min. Král Robert nakonec našel správnou cestu a do cíle dorazil v čase 9hod 20min.
Dětskou část turnaje také dokončili všichni naši kamarádi, a to tak úspěšně, že princezna Anetka získala pohár za druhé místo ve své kategorii juniorek, takže na ní král byl náležitě pyšný.
Nicméně, milé děti, ne každá pohádka má tak šťastný konec jako terminátor, nebo vetřelec. Celkové prvenství si na své konto připsal jakýsi cizí rytíř, který dokončil turnaj v čase o pár hodin lepším než naši hrdinové a strhnul na sebe tak pozornost celého davu a i všech písařů a kronikářů od novin a internetových magazínů. To, jestli měl skutečně tak natrénováno, nebo jestli mají v jeho zemi jen schopného alchymistu, zůstane zřejmě navždy otázkou. Jisté je však to, že na hostině, která se konala po turnaji, nijak nevynikal, skoro až působil dojmem, že ho společenská zábava a princezny vůbec nezajímají. To naši hrdinové si dopřávali a oslavovali svá malá osobní vítězství nad sebou samými. Šašek Panda a princ Špekoun měli dokonce takový hlad, že kromě několika piv spořádali po turnaji rizoto, chleba se sádlem a s cibulí, porci hranolek, lívance s ovocem a se šlehačkou a aby se jim dobře spalo, tak to zajedli pořádnou porcí uzeného bůčku, který obstaral purkrabí Lundoš. Ještě druhý den se pak cestou domů všichni radovali, protože věděli, že i když nezískali hlavní trofej turnaje, tak jsou největšími celebritami alespoň v očích svých partnerů, partnerek, princů, princezen, tajných ctitelů, ctitelek, podkoních, služek a kuchařek.>
Dobrou noc přeje všem hodným dětem za Boatpark Team Sir Špekoun

pátek 10. srpna 2012

Zpátky v Kanadě

Zpátky v Kanadě Po dvou letech vzpomínání a vymýšlení, jak se do Kanady vrátit, se vše tak nějak podařilo. Domluvil jsem se se svým nejlepším kámošem, že podnikneme roční cestu, abychom pořádně zjistili, „vo co že v tý Kanadě jde...“. Naplánovali jsme, že já pojezdím v létě řeky, Miloš si dá bike trailsy, prolezeme hory, vyděláme peníze a ukážeme jí v zimě českou freeridovou školu z Krkonoš. Vízum jsme dostali oba, nebránilo nic než naplánovat odjez a vyrazit. Mně se odjezd posunul kvůli natáčení na Bali. Miloš tedy musel vyrazit sám. Na tom nic není, ale když neumíte anglicky, v životě jste neletěli letadlem, pořádně nevíte, kam letíte, co vás tam čeká, tak je to dost náročný. Oba jsme pak museli podstoupit kolečko po úřadech, odhlásit sociálku, zdravotní atd. Miloš v záchvatu nadšení poslal peníze za letenku na špatný účet, tak že je pak musel vymáhat zpátky a letenku zaplatit znovu. Já jsem to měl maličko složitější, protože jsem si bral kajak. Kupodivu v Praze na letišti to proběhlo dobře, až jsem se divil. Asi to bylo tím, že jsem jim řekl, že kajak měří dva metry a přitom má 2.6m. Radoval jsem se, jak jsem na ně vyzrál a nic neplatil. Po chvilce slyším letištní rozhlas, ať se pan Faustus laskavě dostaví k přepážce. Takže jsem za kajak dal 4 tisíce a ještě mi řekli, že jsem tím pádem mohl mít zavazadlo na víc, což mě dost naštvalo. Zkuste se zabalit do 23 kg na rok na kajaking, bike, lezení, lyžování … Dost oříšek. Bál jsem se, aby mě nezlámali pádla a někde kajak neztratili. Ve Varšavě, kde jsem přesedal, mně k mému obrovskému úžasu, dali First class, asi tam už věděli, že mi zapomněli zavazadlo. Toto sladké tajemství, jsem se dozvěděl, až při přestupu v Torontu, ale kajak jsem naštěstí stále měl. V Calgery mě vyzvedl Miloš s mým dalším kamarádem a tím kanadské dobrodružo začalo. Vyřídit pojištěni, finanční úřad, telefon a bankovní učet. Ten mi dělal kovboj v klobouku a v botách na koně, to jsem byl maličko zaskočenej. Ale všechny tyhle věci jsem stihnul za dopoledne. Ouřadové byli milí a vše fungovalo jak mělo. To, že nevládnu moc angličtinou, nikoho nestresovalo a vše mně trpělivě vysvětlili. U nás by to bylo pomalu na měsíc a ještě všichni naštvaný. Další den už nastupuju do „arbajtu“. Prachy jsou potřeba jako sůl a auto ještě víc v týhle obří zemi. O práci napíšu článek, jelikož to, co se tady děje, to mně neuvěříte, takovou bandu „pacientů“ jen tak nenajdete.
Elbow falls Řička Elbow protéká Calgary, ale asi hodinu před městem je pěkný úsek na svezení. Začíná to vodopádem, pak jsou různé peřeje, jeden velký slide a zase peřeje. No po práci…, co víc si přát. Tam jsem potkal větší partičku místních vodáků. Poprosil jsem všechny, aby mě napsali na papírek kontakt, že nemám s kým pádlovat. Dali jsem pár pivek a já se dozvěděl, že ve městě je nový slalomový kanál a je tam super vlna. Tož jsem nelenil a šel jsem se tam podívat, že je vlna v pravé části na konci. Tak jsem si tam pěkně k tomu najel a říkám si, že je to nějaký velký. Ale to přeci říkali. No nebudu si hrát na hrdinu a jdu se radši podívat ze břehu. Když jsem to uviděl, tak jsem si málem cvrknul do kalhot. Byl to válec jako hovado, no úplně strašný, jasná konečná – překvapivě ta vlna byla až nad ním. Začal jsem mu přezdívat motivátor, eskymovat nad ním musel člověk fakt rychle, protože do něj nechtěl. Potkal jsem tam místního borce, co jezdil také ve vlně. Trošku na mě s údivem koukal, co že tam asi tak jako chci s creekovkou (velký kajak na sjíždění divoké vody), tak jsem mu ukázal, že to jde i s tím. Udělal jsem jen nějaké spiny (otočka s kajakem). Tak furt říkal nějaký slovíčko, což jsem nerozuměl. Až doma jsem zjistil, že impresive znamená, že jsem ho dostal :-). Ale vlna byla fakt velká a parádní. Co bychom za ni doma dali! Takže do seznamu věcí ke koupení přibyl freestyle kajak....
pak ze je Stomper velikej.....
A takle se krasne se Stomper 90 vynořuje. Ahoj někde na vodě Pavel Pilka Faustus