Na velikonoční prázdniny jsem s Matějem vyrazila na týdenní výlet do Bosny, který byl zároveň kajak školou pro tři dánské chlapce. Protože v Dánsku jim kvůli nadmořské výšce divoké řeky netečou, jezdili kluci doposud jen rodeo, a tak se chtěli naučit bezpečnosti na řekách a techniku ježdění na creekovce. Podle všech dostupných zdrojů jsme vybrali Bosnu jako dobrou lokalitu pro seznámení s divokou vodou; nabízí různě náročné obtížností a rozmanité charaktery vodních terénů, od úzkých technických soutěsek až po široké vodnatky bohaté na velké vlny.
Bosna je zajímavá nejen z kajakářského pohledu, ale nabízí mnoho i ve směru poznávání úplně odlišného života a kultury. V podstatě hned jak přejedete hranice dostanete pocit, že jste se posunuli tak o sto let zpátky v čase, a to nejen díky neosvětlenému koňskému povozu mířícímu ve 2 ráno na prasečí trh:o)Vrbas je nejbližší řeka za hranicemi, známá díky raftovému mistrovství v roce 2005 na jejím spodním a vodnatějším úseku. My jsme kvůli nadbytku vody jeli horní, užší a zablokovanější část nad dvěmi odporně zabordelenými přehradami.
Krásná a méně známá je i soutěska Sany. Leží už blíž k hranicím, a tak je zde větší nebezpečí min než v jiných oblastech. Miny jsou poměrně nešikovné při prohlížení,občas se povalují i ve vodě a jsou i celkovým problémem Bosny, protože si je díky jejich domácí výrobě nikdo netroufne odstraňovat.
Betka Brabcová
I chorvatské krásky obohatily naše zkušenosti o nádherné traventinové skoky se slušnými válci a vodopády, nejvyšší okolo 6m.
Žádné komentáře:
Okomentovat