Když před
pár lety skončil patent Dynafitu na techové vázání, bylo jasné, že se této
myšlenky bezrámové konstrukce chodícího vázání chytnou další firmy. Jednou z
nich je i kanadská firma G3, která měla do té doby bohaté zkušenosti s výrobou
vázání na telemark.
Jelikož
jsem na pár videích viděl co všechno techové vázání vydrží a vlastnil jsem
stařičkého Dynafita, s nadšením jsem uvítal možnost celosezonního testování G3
ONYX. Musím přiznat, že při prvním pohledu ve mně moc důvěry nevzbuzoval. Na
můj vkus příliš mnoho plastu, který bych mohl urvat. No nic, darovanému koni na
zuby nekoukej a montni si ho na lyže, řekl jsem si.
Vázání se
přišroubovává na montážní podložky, což umožňuje použít jedno vázání na více
párů lyží, a také posouvání středu boty po lyži ve třech pozicích – o 0,75 mm
dopředu a 0,75 mm dozadu. To sice není mnoho, ale určitě příjemná možnost. Sám
jsem využil možnost posunu vázání o kousek dozadu – byť jen o třičtvrtě
centimetru, ale bylo to znát.
Tyto dvě
věci jsou sice příjemné, ale tou nejzásadnější věcí, proč já jsem si tohle
vázaní zamiloval, je možnost přepnout ze sjezdového modu do chůze bez toho, aby
se člověk vypnul z lyže. Stačí jen zmáčknout páčku vzadu na patce hůlkou, celá
pata se posune dozadu a člověk může jít. Naprosto jednoduché.
Na druhou
stranu, co mě občas na prudkých svazích přivádělo k šílenství je zacvakávání se
do vázání. Konkrétně to, že špička vázání se musí zmáčknout, aby se otevřeli
čelisti. To je normální, ale nechápu, z jakého důvodu musím pořad špičku vázání
držet. Ve chvíli, kdy ji pustím, čelisti vázání se znovu scvaknou. To na
komfortu nástupu hodně ubírá body, ale nakonec jsem se vždy do vázka dostal a
cca po měsíci používání i celkem bez potíží.
Obsluha
patních opěrek je dobrá, jen jdou trochu ztuha otáčet. Proto je dobré je otáčet
horní stranou hole, košíčkem to moc nejde. Další věcí je zapamatovat si, že
nižší opěrka je ta víc vzadu.
Teď už asi
můžu přejít k samotnému testu vázání. Toto vázání jsem měl namontované na
lyžích Armada Norwalk 189 cm. S tímto setem jsem najezdil a nachodil asi 20
dní. Opravdu jsem se hodně snažil, aby mi vázání při dopadu nebo při jízdě
vyplo, ale za celou sezonu se mi to bohužel nepovedlo. Na druhou stranu, když
jsem se vysekal, vázání z nohy šlo bez potíží. Měl jsem ho utažený na max. vypínací
síly, což je 12din. Upřímně, co se týče bezpečnosti, proti přetržení vazu v
koleni mi techový systém přijde lepší než běžné bezpečnostní vázání (ale chápu,
že většina z vás mi to nebude věřit).
V předchozích
sezonách jsem používal buď Markera Duke nebo Diamir Freeride Plus. U Duka jsem
vždy vyviklal čep, který zajišťuje chůzi a u Diamiru ohnul špičku. U Onyxe se
mi nic zničit nepodařilo. Upřímně, co se týče chůze do kopce, je asi každému
jasné, že rozdíl cca 1200 gramů mezi Dukem a Onyxem je obrovský. Mně každopádně
váhový rozdíl přišel mnohem markantnější ve sjezdu, což je zvláštní, ale je to
tak. Člověk se při jízdě mnohem méně unaví, skoky jsou o mnoho snazší. Celkově
mi přišlo vázání mnohem tužší. Lyže jde do oblouku mnohem snáz, než třeba
s Dukem. To mají na svědomí přední čelisti, které nedovolují botě hnout se
ani o milimetr při naklopení lyže na hranu.
Bohužel
s touto konstrukcí, jak jsem již naznačil tak se přenáší takřka veškerá
energii lyžaře na lyži při oblouku na špičku vázání. To má za následek mnohem
větší zatížení na šrouby ve špičce vázání, než u normálního bezpečnostního
vázání. Zkrátka hrozí vytržení špičky, zvlášť u širokých lyží, kde jsou páky
ještě mnohem větší (tento problém mají všechna techová vázání, ne jen Onyx).
Aby se předešlo vytržení vázání, je určitě dobré nechat si lyže odborně
namontovat. A v případě, že lyže budou bez titanových plátů a budou širší
než cca 105mm ve středu lyže, je dobré vázání namontovat na speciální epoxid,
kterým se lepí šrouby při montáži telemarkových vázání, kde je tento problém
ještě mnohem větší.
A závěr? Já
osobně se po loňské zkušenosti s Onyxem už nikdy k rámovému vázání
nevrátím! Když se podívám, jak po sezoně vypadá a že jsem ho nešetřil, nikde
žádná vůle a vypadá prakticky jako novej. Proti konkurenčním techovým vázáním
je o něco málo těžší, ale ten komfort přepínání paty na chůzi bez sundání lyže
to hravě smázne. Dále by určitě neměl, odradil jeho vzhled. Jak už jsem psal na
začátku – příliš mnoho plastu – ale nic se neurvalo. Každopádně abych jen
nechválil, tu špičku, kterou člověk musí při zacvakávání se do vázání pořád
držet, tu vývojářům v G3 neodpustím – ale to je asi tak jediný. Musím
říct, že na to, že je to jejich první techové vázání, tak se povedlo na
výbornou.
Napsal: Ondra Čenda Pekárek