středa 16. června 2010

Vodácký výlet do Piemontu

Piemont 2010

Opět po roce jsme se chystali do Piemontu. Opušťáky od rodin dlouho přiopravený a velká očekávání jestli to bude tak super akce jako loni. Po loňském úspěchu přidáváme jeden den víc. Informace o vodě a počasí od kluků co jeli před námi nebyly optimální. Silný nonstop déšť a nadstavy v řekách. Moesa 100m3, Verzacsca 80m3. Kluci utekli ze 3 řek a na Sesii šel jet raftový úsek. Nic moc pro naše plánování. Opušťák je opušťák a tak vyrážíme i kdyby čert na koze jezdil. WW Ženy si poradí, nejsme žádný holobrádkové a snad budeme mít štěstí.


Cestou v Mnichově nabíráme Tomíka, který asi zapomněl čím jedeme a čeká od jedenácti u pumpy před O2. Jsme tam v půl třetí jako na koni.
Po vyhodnocení situace jedeme na horní Inn, Girasun schlucht. Je tam střední voda. Nasedání ve 1200m/n.m. nás dostalo do reality: na vrškách okolních kopců leží čerstvý sníh, prší a je kosa. Každý řeší co si namočit a co schovat na další dny. Girasun je krásný, voda dobrá, optimální rozpádlování po dlouhé cestě. Přesto se shodujeme, že sem má smysl jet jen za velké vody.
Po zhodnocení situace vyrážíme směr Piemont - Valle Sesia. Trochu nás zarazí divná značka zákaz vjezdu s vlekem. Dodatková tabulka pod ní je zvláštní a tak ji vyhodnocujeme jako zákaz vjezdu pro náklaďáky s vlekem. Přejezd přes St.Moritz a pas Maloja je parádní. Po zdlouhavé cestě zpestřené malým blouděním usínáme za bubnování deště v raftovém centru u Sesie.
Ráno před nás na zem správcová hodila cedulku kempování zakázáno. Trochu v šoku se jdeme ptát co a jak a zjišťujeme, že pokud chceme kempovat, tak musíme v kempu více proti proudu. Místní dohoda se starostou. Skína to trochu vykolejilo, že zapomněl, že jeho vařič ještě hoří a začal ho odšroubovávat. Hned vyšlehly plameny a z pětikolovky propanbutanu se stal ohnivý granát. Skín jako statečný branec okamžitě mrštil bombu za val k řece.


Přesouváme auto do bezpečí, zanecháváme hlídku a zbytek vyráží na obhlídku Balmucia klamu na dolní Sermenze. Je tam velká voda, ale menší než loni. Eda nachází cestu s jedním nutným přenášením, které bude vyžadovat pevné nervy. Balíme to :-( a jedeme nahoru na horní úsek s Trumpetovým vodopádem. Je zde parádní větší voda, super pádlování. Dáváme vše až na jeden šlic, ale ten nás moc nemrzí. Po dojezdu rychlý přesun na Egguu. Ta má taky super vodu. Pro mě naštěstí o trochu menší než před rokem. To bych se asi dlouho rozmýšlel. Ukazuje se, že suchý oblek je suchý oblek, protože my jsme s Edou byli ok, ale ostatní se tvářili, že díky jejich průtočnému oblečení jsou zmrzlí jako drozdí ho… Jsme bohužel jen 2 a tak konec dnešního pádlování. Teď by se prodávalo pořádné oblečení jedna báseň :o).


Opět se spojujeme s naším předvojem a pokoušíme si domluvit společný večírek. Vše se daří a párty stan je plný bohatýrských historek. Od kluků se dozvídáme, že už toho měli dost a byli se ohřát ve Varalu v sauně a vířivce.


Druhý den je to na parkovišti u Eggui to jako na Hameráku. Přijíždí několik aut účastníků průvodcovaného pádlování. Jeden z průvodců je náš kamarád Kajman jeden z našich špičkových kajakářů. Egua je báječná jedeme vše a i závěrečná zkumavka je milosrdná. Pro velký úspěch dáváme ještě jednou dle hesla double run double fun. Super paráda.


Při přesunu prohlížíme pěkný vodopád na Biaso Roso a na soutoku potoků nacházíme parádní flek na spaní. Ondra si nasadí speciální pytlíkové outdoorové ponožky a večírek může začít. Ráno nasedáme na soutoku, ale po chvíli to vzdáváme, protože voda lehce spadla a její opravdu málo. Za velké vody to bude nášup a dobrá volba při velké vodě. Přesunujeme se na poslední 8km úsek na Mastalone. Začínáme na skalnatém zúžení a zjišťujeme, že to bude lepší pádlování. Prahy střídají rovinaté úseky a řeka by snesla ještě víc vody. Pak by prahy byly opravdu hodně výživné. Pochvíli přijíždíme na začátek soutěsky, kde Dave jako nepádlující trenér říká, že v soutěsce jsou dva válce těsně za sebou a, že z mostu jsou sjízdné. Vstup je impozantní. Vedle velkého skalního bloku je takový vypečený průjezd. Všechna voda, která se žene vedle balvanu dole naráží na protější skálu a vytváří macatej bublák. Určitě to jde, ale nenacházíme odvahu a tak přenášíme. Po dojezdu se dozvídáme, že Kajman si to šoupl dvakrát a z toho jednou boofoval poslední válec. Škoda, že jsme ho neviděli v akci, jak to jezdí profíci. Válce v soutěsce jsou silné, ale ok. Za větší vody to bude určitě tricky místo. Kousek za válci se soutěska otevírá. Ve Varalu vjíždíme do poslední soutěsky s pověstným Mixerem, a jak se později ukázalo, ,tak i s došlehávačem. První do toho vlítnul Eda a vypadalo to klasicky jako brnkačka, jak jsme u něj zvyklí. Adrenalin letí nahoru. Skýn ve válci pod Mixerem se asi rozpomněl a rodeové prvky z Old Bastards a zajel tam pár figur. Postupně to dáváme v celku v pohodě. Já podceňuji karfiol a proud pod Mixerem a ani trénink na Trojské Ješiťáku, ba ani na Dvojitým Ješitovi mi nepomáhá při vypádlování a proud mě pomalu, ale jistě unáší do místa pod Mixerem. Stačím zakřičet na ostatní aby mě sledovali, když už se přes skály ke mně nedostanou. Nájezd salto přes záda a už se točím ve vývařišti a následuje separace na 3 díly. Pouštím Wernera a držím se Grande jako klíště. Po chvilce mě to vyváží ven a to už se kolem motá na pomoc Skýn. Po chvilce lezu na břeh a mám vše. Znovu jsem si uvědomil, že plavání v úzké soutěsce plné karfiolů a vyvřelin není nic moc. Dostat se ke břehu byla docela fuška a to soutěska není nikterak dlouhá a končí vcelku klidnou vodou. Pro velký úspěch jedeme až do Sessie. V městě pod jezem (sjízdný vlevo) je ještě jedna peřej s pěkným válcem.


Vylézáme na silnici a čekáme na zbylou část naší party. Svačíme a kecáme s Kajmanem o tom, jak žije profi boater a čekáme na info zda máme předat Tuzemákovi kozy. Předávka nevyšla a tak hurá na Verzascu. Kempujeme na tradičním místě před tunelem. Celou noc prší. Ráno kvůli zákazu vjezdu s vlekem přehazujeme lodě z vleku na zahrádku a vyrážíme. První obhlídka je u Ďáblovi strouhy. Tolik vody jsem tady dlouho neviděl a to před pár dny tady bylo ještě mnohem víc. Bude to pěkný trénink na Norsko.

U silničního mostu na nasedacím místě pro střední úsek Verzascy padá rozhodnutí, že se jde na to. Parádní pádlování, všichni si chrochtají jaké to je super a jaké nové cesty se otevřely oproti suchařině z minule. Pro velký úspěch někteří dávají dvakrát Ďáblovu strouhu a hurá pro vlek, přeházet lodě a honem domu. V Mnichově vysazujeme Tomíka v příjemných 9 hodin večer, pohodička. Jo a my s větrem o závod co Transit dovolí hurá domu. Než vybalíme na Káčku, uklidím vlek do Boatparku, najdu místo na zaparkování, na 3x vynosím věci, vykoupu se, tak je pěkných půl čtvrtý, ale stálo to za to.
Příště už jedu na celý týden a chrtí dostihy si dám jindy:o)
Pája
Účastníci – Core jádro WW Ženy: Maci, Tomík, Skýn, Eliška, Daeva,Vašík, Ondra, Eda a Pája.
PS: naše Core jádro se systematicky rozšiřuje, třeba doje i na tebe :o)
Více fotek na: http://wwzeny.rajce.idnes.cz/  TADY

neděle 13. června 2010

INCEPT - novozélandské vzducholodě

Nová značka na našem trhu která už dvacet let vyrábí nafukovací lodě.


Vzhledem k tomu že jsou z Nového Zélandu je laťka kvality, funkce a tvarů nastavena od začátku hodně vysoko a jak rafty tak i ostatní lodě a čluny jsou hodně vymakaný.


Dostatečný obrázek si může každý udělat po shlédnutí tohoto krátkého VIDEA