Kamarádská pomoc aneb lavina 21.2.2010 v ráji prašánku. Pro začátek se omlouvám, ale záměrně nebudu psát, kde se nehoda stala. Ani houbař vám nepoví kde nejvíc rostou. V dnešní době, kdy je freeride velmi rozšířen a středisek, kde by nikdo neukrajoval z porce prašanu je už po málu. Asi je dobrý pro začátek napsat kolik nás bylo atd. Takže, byli jsme čtyři - Oťas(zasypaný
a vlastník lavinového batohu Snowpulse), Miro, Martin a Já Čenda. Každý z nás má za sebou lavinový kurz a vlastní kompletní funkční lavinovou výbavu, kterou umíme použít. V dané lokalitě byl lavinový stupeň 3, nového sněhu cca10cm.Kluzný blok a ani nic jiného jsme v daný den nedělali!!! Druhý den se klukům uvolnil kluzný blok při zkoušce po prvním skoku… V tuto chvíli se asi už mohu dostat k jádru pudla a začnu rovnou od soboty 21.2.2010.
Při oblékaní a preventivní kontrole lavinového vybavení zjistil Oťas( dále „zasypaný“) a já, že máme vybitý baterky v pipácích. Naštěstí máme náhradní v batohu, tak se jen vyměnili a jelo se. Ani nechci domýšlet co by se stalo, kdybychom pípáky nezkoušeli!!! Jelikož byla špatná viditelnost, tak se dal jezdil jen jeden velice bezpečný ride vedle sjezdovky. Naštěstí se po 12hodině umoudřilo počasí, a tak jsme začali pokukovat po velice dostupných žlebech prakticky 10metrů od sjezdovky.
Vyhlédli jsme si jeden velice výživný ze čtyřsedačky. Stojíme u nástupu cca 45 stupňového a 150 metrů dlouhého žlebu a Oťas stojí cca. 5m.výškových nad námi. Všichni čtyři blbci se shodujeme, že tento žleb se urve. A na to Čenda, ,,Oťas moc ho nerozvorej a natoč mě zespoda‘‘!!! Ok, a Oťasek se rozjel. Hned po vjetí do žlebu se objevila prasklina cca.30m dlouhá. Po chvilce se za ním valili dost velké kvádry deskové laviny. Netrvalo dlouho a Oťas zmizel z dohledu. ,,Dopr…‘ zařval jsem a vyjel na vyvýšeninu, abych viděl dojezd. Hned, jak jsem přijel na horizont spatřil jsem černočervený flek, který přijel na hřbetu laviny.
Kurňa, proč nemá odpálenéj Snowpulse prolítlo mi hlavou a v tu chvilku přilítla druhá vlna a ta černočervený flíček kompletně zasypala. Zařval jsem, že je kompletně zasypanej na konci laviny uprostřed. Jeďte tam!
Marťas na nic dál nečekal a jel hledat.
Miro na mě počkal, až se vrátím k ústí žlebu a jeli jsme pomalu dolů. V půlce jsme se zastavili a chvilku se zdrželi debatou přepnout pípák na hledání, či nikoliv.
Celá spekulace byla zbytečná, protože Martin už byl dávno dole.
Chladným a bezchybným použitím svého Mamutu Oťáska našel a prakticky i zachránil. Displej ukázal 0,3m a tak usoudil, že je zbytečné vyndat sondu. Hrábnul prackou do sněhu a našel helmu a hned vzápětí i obličej.
V tu chvíli jsme dorazili my dva opozdilci a oddechli si, když Oťas začal hulákat ,,jsem v pohodě, nic mi není“. Opovažte se mě vyhrabat dřív než mě vyfotíte!!! S touto větou skončila naše záchrana.
Už jen vyhrabat a udělat potřebné fotky pro maminky a pryč. Málem bych zapomněl, tato záchrana trvala od rozjetí Oťase po jeho faktické naleznutí a odkrytí hlavy +/- 2minuty.
Závěrem ještě pár poznatků zasypaného o kterých jsme věděli, ale ignorovali je nebo o nich vůbec nepřemýšleli:
Jestli máme bezproblémový dojezd, který nekončící big dropem do šutrů atd., když utrhneme lavinu. Pokud utrhnete lavinu, srovnejte obě nohy po svážnici a paralelním postavením lyží to nabomběte přímo z kopce dolů, viz poučka.
Poutka hůlek nasazených na rukou jsou fajn, protože vám zpříjemní traverzování i jízdu samotnou, ale podstatně zkrátí vědomí při nedobrovolném pobytu v lavině. Oťas si potrpěl na pohodlí, a tak mu zůstali ruce 20cm od obličeje a nepohnul s nimi ani o jeden cm.!! Asi už po jedné minutě se mu kurva špatně dýchalo.
Jste vlastníky Snowpulsu či jiných vychytávek? Použijte je!! Podle Oťase byla jízda v lavině naprostá pohodička. Lavina ho naneštěstí vůbec nemlela, takže odpálit ,,báglík,, mu přišlo, jako naprostá zbytečnost.
Co napsat na konec? Asi už radši nic.
Ondra Čenda Pekárek Boatpark Team
