Konečně nám začala zima a s ní přišla i nějaká ta trocha prašanu. Asi chvíle na kterou čekali všichni, kteří se rádi svezou na lyžích i mimo sjezdovku. V práci jsme s Čendou začali vymejšlet kam tak asi nejlíp vyrazit. Možností bylo hned několik,ale alpy nepovažujeme za pořádný kopce a navíc tam zatím nic moc nenapadlo a na druhou stranu do Whistleru na heliskiing nám to přišlo na jeden den trochu z ruky. Šli jsme tedy najisto a po chvilce dohadování jsme jednohlasně odsouhlasili, že kvalitní sněhový podmínky vydatný lesní rajdy a skvělou dostupnost nám zaručí jedině středočeský městečko Sázava.
Čenda, co by zřejmě jedinej a tím pádem i nejlepší lokální sázavskej jezdec, nám v sobotu obhlídl všechny freeridový lokality a jejich dostupnost autem, takže už stačilo jen sehnat řidiče a mohli sme vyrazit. Ukázalo se, že jestli má někdo nos na řidiče tak je to Rozhodně Mates, kterej přivezl Svoji kámošku Nikolu. Ta měla hned několik odlišností od běžných řidičů, například nás všechny bez problémů přepila v zelenejch při sobotním přípravným večírku na bowlingu a asi za největší zvláštnost považuju to, že neměla papíry a neuměla řídit. To ale Mates zjistil až po cestě tam a už mu bylo blbý jí vyložit a poslat na stopa opačným směrem zpátky domů, tak jsme jí použili alespoň jako fotografa.
Když jsme se v neděli ráno probrali, byl venku lehkej poprašek čerstvýho sněhu a něco málo ještě padalo. Na cestě k prvnímu rajdu jsme ještě vyzvedli Oťase, kterej za náma dorazil a tak byla sestava kompletní. Konkrétně : Čenda – vedoucí zájezdu, Mates Holub, Oťas, Nikola – „řidič“ a fotograf a já (Špekoun).
Kopec kterej Čenda den předtím našlápnul na pásech nevypadal vůbec zle, rozhodli jsme se, že jít ho po ránu pěšky nás probere a tak jsme vyrazili. Byla to jižní stráň nad Budínem. Sněhu bylo dost,ale pokud bych ho měl blíž specifikovat byl to spíš „mokrej prašan“ než prašan. Oťas s Matesem trefili myslím celkem slušnou stopu, zatímco já s Čendou jsme se víc prodírali roštím než jeli dolů. Dole jsme rychle naskákali do tranzita a domluvili se, že i když máme řidiče, bude nejlepší vozit se autem a střídat se v řízení s tím, že každej z nás tak jízdu občas vynechá. Nabídl sem se, že první kolo odřídím já, takže netuším jak sjezd probíhal,ale kluci vypadali dole docela spokojeně.
Já zatím zapad s tranzitem, naštěstí z domu u kterého se to přihodilo vylezl přívětivý domorodec a velmi přátelsky mi vysvětlil, že v jeho očích nepatřím k nejlepším řidičům a že by snad bylo úplně nejlepší kdybych autem nejezdil vůbec. Zamumlal i něco o tom, že když do 5 minut neodjedu od jeho domu, pustí na mě psa. Vlídně jsem mu poděkoval za jeho rady a zavolal vysílačkou kluky aby mě přišli vystrkat. Moc mě za to nechválili, ale limit 5ti minut jsme zvládli.
V rámci dalšího zkoumání této freeridové oblasti sme se přesunuli na druhý konec města. Od auta jsme došli asi 10 minut pěšky mezi zasněženejma pláněma až k začátku lesa a nasadili lyže. Octli jsme se v prudkým severním svahu, kde tvrdší základovou vrstvu sněhu pokrejvalo asi 15cm prašanu. Kličkování snadno prostupným bukovým lesem byla nádhera.
Nikde nepřekáželi větve,ani roští, takže se jednalo o skutečnou parádičku. Ve spodní části tohohle asi 500m dlouhýho výživnýho sjezdu navíc vedla napříč svahem cesta, přes kterou se dalo dobře skočit, dopady do měkýho sněhu byly jak do peřinky. Sjezd končil u kolejí, po kterých nám na chodících vázaních trval návrat k autu pár minut. Za sebe musím říct, že jsem nečekal, že tohle lyžování bude až takhle dobrý. Jako další výhodu bych viděl, že jsme za celej den nepotkali žádnýho jinýho lyžaře, ale taky žádný zelený( ani ty ze sobotního večírku:o)
Co víc si přát, máme to za barákem a nemělo to chybu! Tenhle kopec jsme nakonec jeli třikrát s tím, že jsme vždy popojeli na začátku lesa o kousek dál a jeli si pokaždý čistou lajnu. Takhle by to pravděpodobně v menším počtu lidí šlo dělat asi dva dny v kuse. Dokonce si myslím, že i kdybysme podplatili arcimnicha ze sázavskýho kláštera a ten nás nechal nahlídnout do tamních kronik, tak by se ukázalo, že jsme byli historicky první kdo tam lyžoval. 
Kromě testování nový oblasti pro možný konání příštích X-games, se nám podařilo taky otestovat několik párů freeride lyží, kterejma sme se vybavili na tuhle sezónu. Byly to K2 Hellbent 189cm, Movement Goliath 191cm a Line EP Pro 185cm všechny s chodícím vázáním buď Marker Duke a nebo Diamir Fritschi freeride+ . I když sou tyhle široký lyžičky každá jiná, myslím že se v dost specifických lesních podmínkách osvědčili.
Každopádně cejtim v kostech, že tenhle tejden ještě něco spadne a že další test po pás v prašanu by se mohl odehrát v krkonoších. Pokud ano, dáme vědět jak to dopadlo. Kdo by chtěl poradit nejen co se týče zrovna těhlech kousků,ale i dalších typů a modelů freeride a freestyle lyží, přijďte se zeptat techniků do Boatparku, kteří mají v tomto odvětví praktické zkušenosti. Rádi poradíme nejen s výběrem lyže vázání a stoupacích pásů, ale taky s montážním bodem vázání tak aby vyhovovalo přesně vašim požadavkům.FŠECHNY FOTKY ZDE
Za Boatpark team Špekoun
