Stoupací pásy G3 Alpinist High Traction

Jedná se o pásy kanadského výrobce G3. Je to model s větší trakcí, než má základní model Alpinist. Bohužel to platí na úkor skluzu, rozdíl je znatelný, ale stoupají za to skvěle. Je důležité se předem rozhodnout, které pásy chcete. Já věděl, že budu chodit více do strmých kopců než po rovině nebo hřebenech, tak proto jsem zvolil High Traction. 

G3 pásy jsem používal už asi před dvěma lety. Pásy samy o sobě byly dobré, ale měly strašlivé zadní uchycení, které nedrželo na twintip lyži.

Jenže jsem potřeboval ještě jedny pásy a Black Diamond se mně nezdály až tak dobré, přestože jsem je již měl. Od loňské sezony G3 připravilo nové uchycení patky pro twintipy lyže. Tak sem si řekl, že jim dám ještě šanci.

Když začnu popis hezky od zadu, od zmiňovaného uchycení, je to prostě super! Klasicky na patce jde doladit délku pásu, ale onen zázrak spočívá v plastové „destičce“, která je ze spodu patky lyže, a když zaháknete a zacvaknete háček lyže, tak „uzamkne“ destičku, která dělá větší a stabilnější plochu pro držení.

Také kovový háček je nový a nedře vršek lyže. Ani jednou mě patka nespadla oproti Black Diamondům, u kterých se mi to stalo několikrát. Jejich háček má navíc tendenci škrábat lyže. Kromě nového uchycení je možné zakoupit adaptér na twintip. Ten se podobá uchycení použitému na špičce, ale opravdu to není potřeba, a že mám twintip jako „prase“ (Armada Bubba). Sundání je jednoduché i v tlustých rukavicích, ale chce to trošku cviku... Přední háčky jsou fajn, krásně vycentrují pás na lyži při nalepování oproti drátovému uchycení u většiny pásů.

Nejdůležitější u pásu je lepidlo a stoupavost. Výrobce garantuje funkčnost lepidla do -30°C. Lepidlo výborně drželo i po několikanásobném nandání v backcountry a to i v teplotách minus dvacet, takže vše ok. Pokud se mně lepidlo zaneslo sněhem, tak je na vině velký powder rocker a lyže mají tendenci si samy nabírat sníh. Přesto pás se udržel přilepený na střední části lyže. Když už to bylo moc, oškrábal jsem sníh kreditkou a vše fungovalo.

Pás ani neměl tendenci se vytahovat, střední fixační proužek držel tak, jak měl, a nestalo se mi, že by se pás vytáhl a proužek se uprostřed začal odlepovat. Stoupání a skluz. S tím jsem bojoval a  bojuji, a to mám odchozeno už půl sezony v Rogers passu a 16 dní na Aljašce.

Stoupavost je výborná, jen na Aljašce jsem měl lehké problémy se super přemrzlým sněhem, ale to měli všichni. V prašanu i na jarním sněhu velká spokojenost. Ale je to vykoupeno špatným skluzem, byl jsem zvyklý, že na nich někam dojedu a kolikrát se mně stalo, že jsem nedojel, kam bych chtěl a přidělal si problémy. S tím chce hold počítat. Musím uznat, že Black Diamondy jely víc, ale míň stoupaly a to je právě to, že to jde ruku v ruce…

Chlup držel a nepozoroval sem nějaké pelichání nebo něco takového. Celkově musím říct, že přes první nedůvěřivost to jsou jedny z nejlepších pásů. Své předchůdce převyšují hlavně uchycením patky, to je geniální. Lepidlo je výborné a zdají se být kvalitnější (Oproti BlackD. – začaly se vytahovat, méně lepily). A i přední uchycení a možnost dokoupení adaptéru na twintip pro mě dělají G3 Hight Traction jedny z nejlepších pásů na trhu.

Napsal: Pavel Pilka Faustus

Hely Hansen Big moutain Betlle

Hely Hansen Big moutain Betlle je  freeridový závod dvojic v okolí kanadského ski resortu Kicking Horse. Závod spočívá v tom, že ve freeridových zónách areálu byly umístěny checkpointy a ty se musely najít. Šest checkpointů bylo označeno vlaječkou a k nim bylo nutné přiložit GPSku, kterou rozdali organizátoři. 

Dalšími povinnostmi bylo projet 4 sjezdovky, vyjet jedním vlekem,  vyhikovat na dva vrcholy a na víc na jeden z nich byl měřený na čas. Všechno se muselo stihnout za 3 hodiny. To se nakonec ukázalo smrtelné pro dost závodníků. Výherce měl jet do finále v Aspenu.

Na registraci jsme obdrželi číslo 48, takže mělo startovat určitě 96 lidí, možná víc, a to nám spadla trochu brada. Podruhé nám poklesla, když se organizátoři neobtěžovali vytisknout mapu závodu a člověk si to musel sám zakreslit do mapičky Ski resortu. Na to, že startovný stálo 80 CAD (cca 1700Kč), se mohli pochlapit.

Trošku jsme se zasekli a měli honičku se startem. Startovalo se v půlce kopce. Tak jsme chtěli předběhnout frontu přes Ski school a Ski patrol vstup. No jeden zřízenec nás pustil, ale druhý o kus dál s tím měl problém. Jenže netušil, že na kluky z východu si jen tak nepřijde, takže málem došlo na ruční vysvětlovanou. Není nadto, dostat se do startovního nabuzení.

    Zásadní bylo vymyslet si strategii, jak všechno co nejlépe projet, a neztrácet čas na vlecích a přejezdech. Po startu se běželo k lyžím. Kanaďané si tam nějak chtěli dávat přednosti či co, tak jsme jim ukázali pravej, českej vostrej loket. Takže na vleku jsme byli mezi prvními třemi dvojicemi. A šup do freeridu, tam jsme to nasázeli, jak zákon káže. Méně zábavný to bylo, když se musel přeběhnout kuloár k dalšímu checkpointu. Po kolena ve sněhu, dvacet minut na plno a nahoře v záchvatu zatemnění jsme zazmatkovali, takže nás vystrčili, že jsme nedali jeden checkpoint a že se tam musíme vrátit. Spousta nadávek, znova na vlek a najít checkpoint. A tam jsme si to asi prohráli. Bohužel chceckpoint nikde nebyl, jen jsme to spletli. Takže nezbývalo valit dál, kde se dalo jet ve vajíčku hlava nehlava a freeride sekce přežít na hraně. U povinného vleku jsme zase dostali pojeb, že jezdíme rychle, že mají všude cedule slow, a že jsme nebezpečný. Neměl se mi tam hlídač motat a kontrolovat permici. Málem jsem ho přejel. Trochu nechápu, co čekali, když se jim tam bude honit stovka chlápků po areálu za plného provozu, že budou něco řešit…?  Pak už to šlo jako po drátkách. Na posledním hiku vyplivnout plíce, poslintat si bundu a hurá přes dva freeride checkpointy do cíle. 

Cíl byla nafukovací brána HH a to jsme taky nepobrali. Těsně za ní byl stánek s párkama, ale rozhodně jsme nehodlali zpomalit. Stánkařka už vyskakovala ven, když nás viděla, jak se na ní řítíme. Dostala jen pořádnou sprchu od brzd a my zase pojeb. Byl z toho druhý flek…. Takže pecka!

Čekali jsme nějaký velkolepý vyhlášení, ale to teda nebylo, ani se neobtěžovali se stupni vítězů a medailemi. Z toho jsme byli dost rozhozený a zklamaný po téměř třech hodinách dřiny potu a krve. Tak jsme to spláchli čtyřmi Plzněmi a jeli pryč na opravdovej freeride do Rogers Passu.

Jinak závod prý byl mnohem těžší než minule a spousta lidí nestihla limit. Celkem v tom měli pěkný bordel a organizace stála za prd. No tak jsme jim alespoň ukázali, že kluci ze zemičky, kde je nejvyšší kopec 1602 m n.m. se toho nebojej.

Ahoj

Pavel Pilka Faustus

Recenze lyží Armada Bubba

Lyže Armada - Bubba 188cm
Parametry lyže: 135-150-132-139-129mm, R21m

Když začala zima v Kanadě, řešil jsem, co letos osedlám. Chtěl jsem nějaký prašanovky, ale nebyl jsem si jistý jak velký. Předtím jsem jezdil na Line Prophet 130 a byl jsem spokojený. Přišla super nabídka od Armady, takže zbývalo jen vyřešit jaký model. Více méně jsem se rozhodoval mezi Magic J a Bubba.                    

Začal jsem řešit, kam dát vázání. Věděl jsem, že chci dělat nějaký triky na switch a zkoušet backcountry  freestyle, proto jsem chtěl vázání víc na střed.

  Ale nechtěl jsem úplně zabít vlastnosti lyží a dát vázání hodně mimo factory center. Proto jsem se rozhodl, že střed lyžáku dám přesně tam, kde končí nápis Bubba, a to na jeho spodní stranu. To znamená víc na střed lyže. Lyže jsou super ovladatelné a vím, kolik jich mám za sebou a před sebou. Jsou neuvěřitelně hravé a zábavné. A v prašanu vyplouvají jedna radost. 

Dá se s nimi krásně přistávat a jezdit pozadu. Problém je, že potřebují relativně dost místa, žádné super zavřené ježdění v lesících. A pokud se dostanete do ledovatých boulí, tak to je zle a začne těžkej boj. Na sjezdovce jsou v pohodě, nečekejte žádný racecarver, ale sjezdovku sjedete s hrdostí.

      Pokud se vydáte do velkých hor, tak to také není problém, ale volte raději otevřené pláně, skoky a dropy než uzoučké kuloáry.Tam byste mohli mít problém se otočit. Přeskočit oblouk s takovouhle lyží, když  má na sobě ještě sníh, tak to není žádná radost. Já používám Marker Duke, boty Black Diamond Factory 130 a dávám s tím i skitouring.  

Zvládl jsem s tím vyjít 6 hodinové výstupy, ale je to otročina. Je to dohromady strašně těžkej set, ale zase se nebojím z kopce. Můžu se do toho pořádně opřít a vím, že jen tak z vázání nevyběhnu.

Takže suma sumárum: velká prašanovka, která při ježdění působí menším dojmem. Krásně plave a je obratná. Backcountry freestyle no problem, pozadu nebo po předu či hlavou dolů. Horší jsou zavřené kuloáry a úplně zle je v ledovatých boulích.

Ale já musím říct, že Bubba je můj největší a nejlepší kamarád…..

Pavel Pilka Faustus

Podzim v Kanadě

Naskočil jsem už do rozjeté sezony.  Ale ještě bylo pořád kam jezdit. V Calgary je nově otevřený slalomový kanál a na druhé straně řeky je playboating park. Tak se stalo, že jsem oprášil i rodeové zkušenosti. Je to pohodička zajezdit si po práci na super vlně a pak si dát pivo.  

Na podzim začaly téct místní klasiky: Toby, Spillimechine, Yoho.  Bohužel to uteklo nějak strašně rychle. Začalo sněžit a mrznout.

V listopadu minus 20, docela kosa, a člověku už se do lodi nechce. O to víc se těší na zimu a na sníh.

 

Zima nám tady už začíná, nabírá na obrátkách, tak se těšte na fotky. Už jsme byli na sněžnejch skútrech a pravých kanadský freeridech. Ještě se ale můžete pokochat a zavzpomínat na konec léta.

Ahoj

Pavel Pilka Faustus

Siviez-Nendaz-Verbier

V této oblasti napadlo během několika dnů před loňskými Vánocemi více sněhu než za celou předešlou sezonu. No a my byli u toho!!

Dorazili jsme v pátek v noci, respektivě v sobotu ráno. První dva dny se počasí ani Švýcaři moc nevytáhli... I tak jsme si našli pár nádherných lokalit...

Pak ale přišlo pondělí a poježdění jaké nikdo z nás už dlouho nepamatoval.... Zvukový záznam všech lyžařů by se dal v klidu použít jako doprovod XXX videa... Vám bude muset postačit pár fotek..:-)  (krátký sestřih videí později)

Na snímcích postupně: Lucka Kavalcová, (Já) Honza Kurz a Vlada Svozil

 

První video z letosniho videoblogu pro Intertrans je na světě.
S potěšením oznamujeme, že i BOATPARK mám podíl na tom, že videokatalogy vznikly.

Rok pádlování se Sweet Protection

Letošní vodácká sezóna byla rozhodně  jedna z těch lepších.Vlastně jsem stihl vše, co jsem si přál - měsíc skvělého pádlování na jaře v Čechách, slunečný Piemont a Švýcarsko, více než 3 měsíce v Norsku a nakonec opět zakončení v Rakousku a Čechách.

Rok používaná bunda Sweet Prophecy, GORE-TEX Pro-shell 

Celý tento dost nabitý rok jsem strávil v oblečení od firmy Sweet Protection (helma, bunda, kalhoty, termoprádlo). To, jak věcí vypadají nebudu rozebírat, každý si může zajít do obchodu a uvidí sám. Chtěl bych zde spíš ukázat a sepsat, čeho si na oblečení cením, co mi přijde zajímavé a hlavně, jak oblečení vypadá po roce opravdového používání. V textu se zaměřím na bundu a kalhoty, protože o tom, jak fungují helmy (mám ji již 6let a stále jsem spokojen) či termoprádlo snad ani není třeba mluvit.

Kalhoty Sweet Prophecy, GORE-TEX Pro-shell, pohled zevnitř

Jak bunda tak kalhoty Sweet Prophecy jsou vyrobeny z třívrstvého GORE-TEXu Pro-shell. Když jsem si věci pořídil, tak jsem si říkal, jestli se nejedná o zbytečně drahý materiál, který ani nemusí zaručovat to, že bude lepší než jiný třívrstvý. Opak je bohužel pravdou, ostatní bundy, které jsem měl, začali po roce většinou protékat právě skrz materiál. GORE-TEX však zatím drží na jedničku a bunda je tak zcela suchá. Kromě materiálu samotného, který je pro bundu to nejdůležitější, jsou hned na dalším místě dobré latexové manžety. Ty by měli být pevné, odolné, ale zároveň pružné. Na fotce níže je vidět, že latexy jsou ve velmi dobrém stavu, nejsou na nich trhlinky či otevřené póry, které většinou následně vedou k roztžení. Navíc se tedy musím přiznat, že jsem je celý rok neošetřoval žádným prostředkem na jejich ochranu (SealSaver či dětský pudr).

Latex na rukávu bundy po roce používání s nulovým poškozením

Nerovnost latexu na krku je způsobena tím, že jsem ho zastřihl, abych ho upravil na velikost svého krku.

Další, na co je důležité se podívat, jsou vnitřní přelepené švy. U většiny vodáckého oblečení se stává, že se vnitřní přelepené švy začnou odlepovat a do oblečení tak začne téct - dříve či později. Na několika dalších fotkách je vidět detailní pohled na moji bundu a kalhoty, které jednoznačně ukazují, že vše drží bez známek použivání.

Přelepené švy na kalhotech i bundě vypadají všu takto.

Přelepené švy a návaznost na latexový krku u bundy.

To by bylo asi k tomu, jak materiál drží. Kromě samotného materiálu, si hodně cením některých užitečných drobností, které dotváří celkově oblečení Sweet.

U bundy jsou to především 3 věci. Střih bundy je opravdu velice pohodlný, nikde vám nebraní v pohybu a bundu téměř necitíte. Vše je řešeno velice jednoduše a přitom funkčně. Např. překryv latexu na krku je pouze pomocí neoprenu, nikoliv nějakým složitým suchým zipem. Poté je to dvojitý komín, který bunda má. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, ale na vnitřní straně vnější neoprenové vrstvy, která se dává přes špricku, je neopren posilikován. Tento silikon z něj tvoří trochu lepivý materiál, který spojí bundu a špricku v jeden celistvý kus. U hodně bund se mi stávalo, že se mi začali na zádech vyhrnovat, ale tento vnitřní lepivý neopren všemu zabraňuje. Navíc ze stejného materiálu je vyroben vnitřní komín na kalhotách, které tedy také velice dobře drží na těle.

Posilikovaná vnitřní vrstva neopren na kalhotech.

Další dost klíčovou vlastností je použití pro mě dříve neznámých suchých zipů. U klasický zipů se mi stávalo, že se po čase používaní začal suchý zip různě třepit a jeho funkčnost se především ve vodě dost zhoršovala. Tyto zipy jsou naproti tomu velice pevné, jedna vrstva je tvořena jemnými oky, ale druhá je z pevného téměř plastového materiálu, který drží velice pevně a hlavně pořád vypadá stejně funkčně.

Suchy zip pro stažení kalhot v oblasti pasu

Poslední věc, které mě na začátku překvapila u kalhot, je absence textilních ponožek. Místo toho jsou kalhoty zakončeny klasicky na hranici kotníku a to pomocí dlouhého neoprenového kuželu, který vede již z poloviny lýtka. Tento neopren je navíc vevnitř opět trochu posilikonován a tak velice dobře drží na noze. Jak jsem říkal, zpočátku jsem se tohoto řešení bál, protože jsem si myslel, že bude do kalhot přece jen trochu zatékat. Naštěstí vše funguje opravdu dobře, tubus vodu drží absolutně mimo nohy a navíc je příjemné, že holenní část je překryta druhou tlustší neoprenovou vrstvou, takže v případě plavaní či zakopnutí, máte holeně pěkně chráněny.

Pohled na neoprenový tubus z vnitřní strany

Na závěr bych rád řekl, že jsem se za rok používání nesetkal ani s jednou drobností, která by mi vadila, navíc jsou věci opravdu suché i po roce, což bohužel u ostatních značek není úplně běžné po takové sezóně.

Přípomínka kamaráda, který má také toto oblečení - u kalhot se termoprádlo špatně obléká přes neoprenové kužely. Je nutné si vše poskládat. Bunda - stahování v pase opravdu stahuje, když stojím a utáhnu si bundu, vše je příjemné, ale jelikož to opravdu drží, tak se poté nedá pořadně dýchat :-)