Boatpark teambuilding Petřín ski freeride session, aneb pořádnej Českej „paudr“

Free lyžování a pádlování na divoký vodě jsou dva sporty, který se v Česku dají celkem slušně provozovat,ale co si budeme nalhávat, podmínky tu na to nejsou kdovíjak famfárový. Ovšem jednou za pár let se poštěstí a pak to stojí za to. To třeba když nastoupá Vltava a udělá se vlna v Praze na Štvanici, tak je nesmysl jezdit do Ugandy na Nil. Stejně tak je úplná blbost honit se na Aljašku na heliskiing ve chvíli, kdy napadne mraky prašanu na Petříně.
Sraz jsme si dali hned ráno přímo u lanovky. Musím říct, že levnější lyžovačku jsem asi nezažil. Měsíční studentská permice vyjde na 290 kč a zahrnuje i ekologické elektrické skibusy, které jezdí v pravidelných intervalech po celé Praze a dovezou vás pohodlně až k dolní stanici zubačky. Tou se pak dostanete na samotný vršek týhle hustěvostrý freeridový arény.
Nás se sešla celkem slušná partička. Já a Mates jsme zatáhli dopolední vyučování, Čenda, Panda a Bobík měli odpolední a Markéta s Áňou měli pravděpodobně střevní potíže, nebo něco jinýho, co se tak běžně píše do omluvenky. Bobík totiž dcerkám slíbil, že po tom, co se to několik let nedařilo, je letos vezme někam na pořádnou lyžařskou dovolenou a parádně si zařáděj. Myslím, že byl sám překvapenej, jak brzy a za jak málo peněz svůj slib dodržel.
Sněhu bylo tolik, že jsme nenechávali nic náhodě a vybavili se pípákama. Ježdění nemělo chybu. Začínalo se na schodech, takže každý z nás před každou jízdou provedl na svých parádních lyžích profi servis kamenem. Pak následovala technická pasáž lesíkem. Panda tam při jedný jízdě našel zanovní deštník a tak neváhal, otevřel ho a vyrazil. Těšil jsem se, že dětem, co dole sáňkovali, namluvíme, že je to pan Tau na lyžích. I když spíš připomínal něco mezi Německým turistou a jitrnicí, protože nenašel lyžařský kalhoty, tak jezdil v manšestrákách, ale k dokonalosti to dohnal tím, že na hlavě měl kuklu. Deštník bohužel dolu nedovezl. Při jednom dropu úplně ideálně neustál dopad a deštník svou atletickou postavou uválel. Pod lesíkem následovala parádní pláň s občasným stromkem nebo keříkem. Za jeden takový keřík si zalezla kolemjdoucí důchodkyně vykonat běžnou potřebu. Z cesty sice vidět nebyla,to je pravda,ale když se kolem ní z druhý strany prohnalo sedm lyžařů, tak se trochu divila. Variant jak se dostat dolů bylo spousta,takže nuda tam rozhodně nebyla.
Hodně nás potěšila Áňa, na který bylo jasně vidět, že je na lyžích jako ryba ve vodě, hravě zvládala drsnej terén a myslím , že co nevidět se o ní dočteme ve Freeski magazínu.
No a tak jsme si užili parádní dopoledne na lyžích uprostřed hlavního města, pak jsme naskákali do skibusu a odjeli každej svojí cestou. Smutný je jen to, že o dva dny pozdějc běžela v rádiu reportáž o nás a nám podobných. Výsledek je ten, že městský si dají na lyžaře pozor, hrozí pokuta 2500kč, lyžovat se tam na rozdíl od sáňkování nesmí a do zubačky už prej taky nechtěj freeridery pouštět. Bohužel je to klasicky Českej přístup. Zakáže se všechno co se dá,protože je to přeci to nejjednodušší co se dá udělat. Tak bacha na ně! I tak věřím, že s dalším náporem sněhu se tam opět sejdou všichni, kteří mají freeride v hlavě :-)
Špekoun

PS: fotky dodáme později, někde se nám zatoulali v tom sněhu :-)